Kniha emauzského benediktina P. Karla Methoda Klementa, někdejšího sázavského faráře, s názvem Sázava volá k sv. Prokopu (1946) hovoří o sedmi vodních pramenech spojených s památkou světce. Jen v Sázavě a jejím okolí jsou čtyři – Vosovka, Rakovka, třetí v Brázdě a Habrovka v Čeřenicích. Další jsou pak ve světcově rodišti Chotouni, v Čelákovicích nebo v Mukově na Bílinsku v severních Čechách. Web estudanky.cz hovoří také o empírové studánce z roku 1819 v Chotětově na Mladoboleslavsku. A Portál životního prostředí hl. m. Prahy uvádí studánku na pravém břehu Prokopského potoka ve stejnojmenném pražském údolí.

Množství studánek, spjatých se sv. Prokopem, by se mohl člověk divit. Ovšem jak vysvětluje Jaroslava Matoušová, kastelánka části Sázavského kláštera, kterou spravuje Národní památkový ústav, dává to logiku. Zatímco jiní známí čeští světci se pohybovali ve městech a pocházeli z knížecích rodů, Prokop žil v zalesněné krajině na venkově. „Přestože tehdejší obyvatelé chodili v neděli do kostela, zachovávali vedle toho stále ještě původní pohanské zvyky v hájcích, u studánek či pramenů. Prokop jako misionář tato místa neničil, ale měnil je a tím i ty lidi,“ vysvětluje kastelánka. A přitakává, že studánky dnes přitahují nejen katolíky, ale třeba také různé esoteriky.

Nejznámější ze sázavských studánek je Vosovka. Podle barokních legend proslula jako místo setkání poustevníka Prokopa s přemyslovským knížetem Oldřichem, který pronásledoval ve zdejších lesích bílého jelena. Prokop tehdy nabral ze studánky vodu, a když ji dal knížeti ochutnat, ten pronesl, že voda chutná lépe než víno. Od té doby se o studánce hovoří jako o místu, kde se voda proměňuje ve víno. Oné noci údajně kníže s Prokopem vedl dlouhý hovor o víře, na což později navázalo založení kláštera v místech původní Prokopovy poustevny. První „zázračná uzdravení“ u studánky Vosovka, nejčastěji nemocných očí, se datují okolo roku 1664. Roku 1713 nad ní mniši vybudovali dřevěnou kapličku a v roce 1750 tam byly vystavěny i malé lázně.

Další kamenná studánka Rakovka nese název podle tehdejšího množství raků. Kastelánka uvádí, že do těchto míst chodíval sázavský poustevník odpočívat a modlit se. Leží tu velký kámen, jemuž se říká Lůžko sv. Prokopa, a místu se také přezdívá „na Bílém kameni“ nebo Krliště (od slova Krleš z řeckého Kyrie eleison – Pane, smiluj se). Třetí studánka, Habrovka, leží kus cesty odtud. Podle pověstí zde Prokop zabodl do země habrovou hůl, načež z ní vytryskl pramen. Podle historických dokladů sem putovali pro vodu poutníci až z Kolína.

Nad chotouňskou studánkou Prokopka ční socha světce z roku 1708. Pověsti vyprávějí, jak chtěl Prokop coby malý chlapec nemocné mamince přinést čerstvou vodu. Ale protože nikde žádná nebyla, začal hrabat prstem v zemi, dokud nevytryskl pramen. I u tohoto pramene bylo prý mnoho zázračných uzdravení. Dodnes je tato voda hodnocena jako mimořádně kvalitní a studánce oblast vděčí za vysokou úrodnost.