„Hlavní iniciativa úcty ke sv. Cyrilu a Metodějovi v Mikulčicích vzešla od tehdejšího místního faráře P. Františka Baťky, který se s návrhem konat poutě do Mikulčic obrátil na brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho. Tomu se nápad líbil a už 5. července 1991 slavil v Mikulčicích Na Valech první mši svatou. Hned od začátku jsme byli překvapeni hojnou účastí věřícího lidu a také kněží. Přijížděli ze širokého okolí i z přilehlé strany Slovenska,“ vzpomíná hodonínský děkan Josef Zouhar. Také v následujícím roce slavil biskup Cikrle mši v areálu velkomoravského hradiště. Od roku 1993 začali na jeho pozvání do Mikulčic přijíždět i ostatní biskupové Čech a Moravy. Přejížděli sem po bohoslužbě na Velehradě. Místo si oblíbili též nunciové v ČR.

„Tradici mikulčických poutí nepřerušily ani ničivé povodně v roce 1997, kdy se osm dnů po pouti vylila z břehů řeka Morava a zatopila část Mikulčic a přístupové cesty Na Valy. Pouť se uskutečnila také vloni, kdy na celý svět udeřila pandemie koronaviru. V termínu konání pouti došlo zrovna k uvolnění hygienických opatření,“ vzpomíná děkan Josef Zouhar.

Historie hradiště

Podle vedoucí mikulčického památníku Gabriely Dreslerové měl vznik nového poutního místa dva roky po Sametové revoluci své opodstatnění. „Byla to doba uvolnění, oživení původních tradic a v případě Mikulčic i vzniku nových. Od padesátých let minulého století bylo na hradisku odhaleno deset základů kamenných staveb s prokazatelně sakrální funkcí. Právě tato vysoká koncentrace církevních staveb naznačuje tehdejší výsadní postavení hradiště jako křesťanského centra,“ míní archeoložka Dreslerová. „Pokud se podíváme z historického pohledu na Veligrad, respektive na staroměstsko-uherskohradišťskou sídelní aglomeraci s předpokládaným křesťanským ústředím v Uherském Hradišti – Sadech, pak jsou obě místa odlišná,“ upozorňuje. Ačkoliv je na Uherskohradišťsku počet nalezených základů kostelů poněkud menší, liší se svými půdorysy a odkazují spíše na vlivy z jihu (při jadranské oblasti), jak podotýká archeoložka a pokračuje: „Každé z těchto velkomoravských center je ale něčím jedinečné. Pro archeologická zkoumání mají Mikulčice tu výhodu, že nebyly později zastavěny a zachovávají jistou autenticitu otevřeného prostoru.“

Podle jejího mínění při své cestě Velkou Moravou sv. Cyril a Metoděj do Mikulčic zavítali. „Hradisko se díky řece Moravě a Dunaji nacházelo na dopravní spojnici s Byzantskou říší. Myslím, že přirozenou snahou obou bratří bylo navštívit stávající svatostánky a navázat na dosavadní činnost pasovského nebo salcburského biskupství,“ zdůvodňuje vedoucí mikulčického památníku.

Kříž na pektorálu

Brněnský biskup Vojtěch Cikrle má k Mikulčicím hluboký vztah. I proto jeho pektorál, který biskupové nosí jako symbol své služby, tvoří kopie křížku nalezeného při vykopávkách právě zde. „Je na něm vyobrazený Ježíš Kristus jako velekněz přinášející v oběť sebe samého. Vědomí toho, že v blízkosti svého srdce nosím symbol zahrnující křesťanské a kulturní základy naší země, které u nás položili svatí Cyril a Metoděj, je pro mne nesmírně cenné a inspirativní. Navíc vnímám i hlubokou symboliku a sepětí s brněnskou diecézí,“ prozrazuje biskup Cikrle.

Ale protože je nalezený křížek příliš malý, musela být jeho kopie do něčeho zasazena. Sochař Jiří Netík to vyřešil úžasným způsobem: jako úložný materiál použil dřevo z dubu vykopaného na místě nálezu stříbrného křížku, které leželo jedenáct set let v zemi. „Musím dodat, že pektorálem s mikulčickým křížkem se nechal inspirovat ještě jeden kolega biskup a jeden opat,“ doplňuje brněnský biskup. „A mikulčický křížek jsem předal jako osobní dar také Svatému otci Benediktu XVI. při jeho návštěvě v Brně v roce 2009,“ dodává.

Silná místa víry

Podle biskupa lze srovnávat dnešní Mikulčice a Velehrad pouze v tom, že obě poutní místa mají silný náboj hluboké víry našich předků. Jinak má každé z nich svou vlastní cestu a historii. „Na Velehradě vnímáme krásnou baziliku a prostor ohraničený budovami. V Mikulčicích jsou na malém území základy mnoha kostelů, které byly dlouhá staletí ukryty v zemi. K objevení tohoto pokladu došlo v roce 1954 při orbě drobných políček. Dnes zde můžeme prožít bezprostřední kontakt s přírodou lužních lesů ve volné krajině,“ srovnává obě významná poutní místa biskup Cikrle. Mikulčice byly ve své době jedním z nejdůležitějších center Velkomoravské říše, prvního západoslovanského státu. Archeologické výzkumy zde odhalily základy deseti kostelů, knížecího paláce, kůlových mostů či pohřebiště. Na žádost velkomoravského knížete Rostislava přišli roku 863 z Konstantinopole na Moravu apoštolové křesťanské víry Konstantin (později přijal řeholní jméno Cyril) a Metoděj. Oba bratři se ve středověku stali patrony Moravy, později i Čech a dnes patří také k patronům Evropy. Jsou rovněž spolupatrony brněnské diecéze.

Putování přírodou

Přírodní areál s rozlehlými loukami a lesy dnes vybízí k procházce, projížďce na kole i ztišení. „Pokud to situace dovolí, doporučila bych návštěvníkům po bohoslužbě pěší prohlídku kostelíku sv. Margity v nedalekých Kopčanech na Slovensku. Dostanou se k němu po lávce přes řeku Moravu. V současné době sice prochází tento svatostánek rekonstrukcí, ale i tak je připomínkou možné podoby kostelů velkomoravské doby, což je působivé,“ říká na závěr vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích Gabriela Dreslerová.