Editorka Vladimíra Vaníčková – historička a archivářka, která se podílela například na sborníku Diktatura versus naděje o pronásledování církve v komunistickém Československu (ÚSTR 2014) – oslovila desítky českých i zahraničních osobností a pamětníků, kteří někdejšího českého primase znali jako přátelé, spolupracovníci nebo například studenti. Výsledkem je živý a mnohotvárný portrét jak kardinála Vlka samotného, tak české církve a jejích osudů i dilemat v posledních desetiletích.

Pohledy Michala Pehra, Karla Schwarzenberga, Jiřího Zajíce, Tomáše Halíka, Milady Burgerové, Anežky Najmanové, Karla Skalického, Pavla Černého, Hany Pohořalé a mnohých dalších „plně dosvědčují (kardinálovu) šíři, hloubku i hlubokou angažovanost pro dobro člověka, ale také naší vlasti, svědčí o míře ekumenicity jeho ducha a šíři srdce, které potvrzuje smysl pro toleranci, ale také i sociální citlivost,“ jak píše v předmluvě kardinál Dominik Duka, Vlkův nástupce na stolci sv. Vojtěcha.

Rozkročen mezi národy a vyznáními

Příspěvky nejsou řazeny chronologicky a nepokoušejí se převyprávět Vlkův životopis, ale v pěti oddílech postihují hlavní oblasti jeho působení. Oddíl „Historie a současnost“ se ohlíží za jeho původním povoláním archiváře, ale především zastřešuje analýzy Vlkova vztahu k české minulosti a jeho úsilí o smíření historických křivd, ať už šlo o náboženské, nebo národnostní rozdělení. Část „Teologie a osobní spiritualita“ cílí například na jeho členství v Hnutí fokoláre či na „teologii“ závěru kardinálova života, kdy před očima české křesťanské komunity umíral na zhoubnou nemoc. V rozsáhlé pasáži „Stolec svatovojtěšský“ desítky autorů hodnotí Vlkovy kroky v čele pražské arcidiecéze – od postkomunistické obnovy církevních struktur přes evangelizaci pražských předměstí, charitu, pastoraci mládeže a církevní školství až po kontroverznější body, jako byla Bezákova kauza, zapadlý plenární sněm nebo otázka tajně svěcených kněží. „Ekumeně a mezináboženskému dialogu“ se věnuje další oddíl, který kardinála Vlka připomíná mj. jako spoluzakladatele mezináboženského Společného hlasu nebo aktéra husovských oslav v roce 2015. A na „Člověka Miloslava Vlka“ závěrem vzpomínají jeho nejbližší spolupracovníci a přátelé.

Kardinál Miloslav Vlk, jak předesílají vydavatelé (CDK a ÚSTR), patřil bezesporu k nejvýznamnějším osobnostem polistopadového období a jeho charisma pomáhalo formovat nejen církev, ale i okolní společnost – ač ta k vlastní škodě jen pomalu naplňuje jeho třicet let starou výzvu k „transformaci srdce“. Aktuální sborník o 650 stranách je proto důstojným pozváním k promýšlení jeho odkazu, ale zároveň „jen“ prvním krokem k pochopení, nakolik vlastně tento rodák z malé jihočeské Líšnice ovlivnil podobu církve, kterou dnes jsme.