21. 6. 2021
|Komentář Jakuba Lepše. S nástupem Joea Bidena do úřadu prezidenta Evropa doufala v návrat k většímu porozumění a spolupráci. Jeho cesta do Evropy byla prvním větším testem, zda se očekávání naplní.
Hlavní představitelé evropských zemí byli po většinu prezidentství Donalda Trumpa z jeho přístupu k Evropě nešťastní. Spojené státy odstoupily od Pařížské dohody o klimatu i mezinárodní jaderné dohody s Íránem, vzájemný obchod trpěl cly, Trump občas zpochybňoval americké závazky vůči NATO a zároveň projevoval přehnanou náklonnost vůči autoritářským lídrům typu Vladimíra Putina.
Symbolicky je pro nás důležité již to, že si Joe Biden pro svoji první zahraniční cestu vybral právě Evropu. Tím podtrhl jednu z hlavních myšlenek svého prezidentství, kterou je jeho vnímání nynějších mezinárodních vztahů jakožto boje demokratických států s autokratickými režimy. Se svým cílem podpořit jednotu demokratického bloku Evropy a USA Biden během jednání v rámci skupiny G7, v NATO i s představiteli EU v zásadě uspěl, což dokládají společné výstupy kritizující Rusko a Čínu za jejich kroky snažící se oslabit transatlantickou solidaritu. Pro nás je nepochybně důležité, že NATO vyzvalo Moskvu, aby odvolala své rozhodnutí zařadit nejen USA, ale i ČR mezi nepřátelsky jednající země.
Vzhledem ke geografické vzdálenosti Číny od Evropy je zejména zajímavé, jak intenzivně byla Říše středu Bidenem i jeho hostiteli kritizována, a to např. za porušování lidských práv v Sin-ťiangu a Hongkongu či za své chování v oblasti Jihočínského moře i jinde ve světě. Otázkou do budoucna zůstává, zda se tuto jednotu Evropy a USA podaří udržet, neboť Biden přece jen vnímá jak Čínu, tak Rusko výrazně kritičtěji než některé evropské země. V posledních letech se totiž řada našich sousedů snaží udržovat s Pekingem i Moskvou kooperativní vztahy, zejména v oblasti obchodu, investic či dodávek surovin (viz třeba již téměř dokončený rusko-německý plynovod Nord Stream II) a tuto spolupráci nebudou chtít ohrozit.
Z konkrétních výstupů Bidenových jednání s jeho evropskými protějšky stojí jistě za zmínku společná dohoda lídrů G7 o poskytnutí jedné miliardy vakcín proti koronaviru ve prospěch chudších částí světa zdarma, k čemuž vyzýval papež František nejen během svého letošního velikonočního poselství. V oblasti obchodu je dobrou zprávou dohoda o pozastavení vzájemných cel spjatých se sporem o státní podporu unijních airbusů a amerických boeingů. Na druhou stranu Evropě nepříjemná Trumpova cla na hliník a ocel zatím zůstávají v platnosti.
Závěrečná část Bidenovy cesty v podobě jeho setkání s ruským prezidentem Putinem v Ženevě přinesla minimum konkrétních výsledků, s výjimkou dohody o návratu velvyslanců obou zemí na své ambasády jsme se žádného diplomatického průlomu nedočkali. Teprve následující měsíce a roky ukážou, zda Putin vyjde Bidenovi alespoň v něčem vstříc a Rusko se např. přestane angažovat v kybernetických útocích na cíle v USA či zlepší dodržování lidských práv včetně chování k uvězněnému opozičnímu politikovi Navalnému. Bohužel nic nenaznačuje, že bychom mohli očekávat jakýkoliv posun ohledně ruské okupace Krymu a otázka Ukrajiny včetně jejího případného vstupu do NATO zůstává nevyřešená.
Bidenova návštěva Evropy celkově splnila své hlavní deklarované cíle, když došlo k potvrzení společné jednoty při ochotě bránit demokracii, vyjádření pevného postoje vůči dvěma nejsilnějším světovým autokraciím či zopakování závazku intenzivně bojovat se změnami klimatu a jejich dopady. Hmatatelných změn k lepšímu však bohužel přinesla minimum.
O autorovi| Autor je amerikanista, působí na University of New York in Prague