21. 6. 2021
|Mimořádný kulturní zážitek nabízí Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Po loňské reprezentativní výstavě gotického umění zve nyní mezi umělce vrcholně renesančního rudolfinského dvora.
Expozice Umění pro císaře představuje osm desítek maleb, grafik, plastik a dalších uměleckých předmětů výhradně ze soukromých sbírek – takové totiž byly i proslulé Rudolfovy sbírky. Císař je tehdy vystavoval ve Španělském sále či v dalších prostorách Pražského hradu, které pro svůj soubor umění a kuriozit nechal vybudovat. Po jeho smrti se sbírka rozdrobila mezi Vídeň, Stockholm a četné drobné vlastníky. Až v posledních letech se alespoň některá díla díky soukromým sběratelům vracejí do Česka. „Chceme představit veřejnosti tuto soukromou sběratelskou aktivitu jako činnost, která uspokojuje osobní zálibu, ale jsou-li díla dostupná publiku, je také podstatným obohacením našeho kulturního dědictví,“ vysvětlila novinářům autorka výstavy Eliška Fučíková.
Ze zahraničí – z Knížecích lichtenštejnských sbírek – připutoval jediný obraz, „Portrét Rudolfa II.“ od vlámského mistra Lucase von Valckenborcha. Ten návštěvníka na decentně, vkusně připravené výstavě vítá, jako by se císař chtěl pyšnit krásou, kterou kolem sebe dokázal shromáždit. „Rudolfových portrétů v Česku moc nemáme a jsem rád, že se podařilo pro výstavu získat právě tento, protože císaře ukazuje v mladém věku, ne jako starého pána, jak jsme zvyklí jej vídat na reprodukcích. Navíc, ačkoli sám nebyl žádný velký bojovník, je vyobrazen v překrásném jezdeckém kyrysu,“ podotýká pro KT kurátor Stanislav Hrbatý.
Valckenborchův Rudolf pak jakoby předvádí díla Bartholomea Sprangera, Hanse von Aachena, Matthiase Gundelacha, Adriaena de Vriese či Aegidia Sadelera. „Někdejší Rudolfova sbírka čítala asi tři tisíce položek. Ty ale nikdy nebyly inventarizovány, a tak můžeme jen o dvou vystavených dílech říci, že byla takřka jistě císařovým majetkem,“ vysvětluje Hrbatý. Prvním je rozměrná krajinomalba Pietera Stevense, druhým pak „Alegorie na turecké války“ Bartholomea Sprangera, jež tematizuje potýkání Habsburků s Osmany na balkánském a uherském území. „Ostatní exponáty jsou díla umělců, kteří pro císaře Rudolfa pracovali, a pocházejí přibližně z jeho doby,“ upřesňuje kurátor. Takto zde najdeme i scénu z bitvy na Bílé hoře, které se Rudolf nedožil. Ale také sérii grafických listů s pohledy na renesanční Prahu a českou krajinu, výjevy z antické mytologie, mapy českého království za Rudolfovy vlády či dobové listiny a tisky.
Nechybí ani oddíl věnovaný křesťanské inspiraci. Vedle emocemi nabitého Aachenova „Ukřižování“, pokorného Sprangerova „Sv. Františka“, něžného „Ráje“ Daniela Froleschla nebo manýristického Kilianova „Klanění“ lze obdivovat rozměrný olej Dirka de Quade van Ravensteyna „Madona s děckem a muzicírujícími anděly“. Nizozemský malíř se nechal ovlivnit proslulou Dürerovou „Růžencovou slavností“ i umem svých současníků a vytvořil harmonickou kompozici překypující hravou atmosférou, kam navíc záměrně škaredí andílci vnášejí dotek humoru.
„Renesanční svět nerozlišoval tak striktně a kategoricky křesťanské a pohanské, protestantské a katolické, umělecké a kuriózní, jako to činila pozdější období. Byl otevřený všemu a – zjednodušeně řečeno – nasával poznání, ať přicházelo odkudkoliv. To se pak odráželo i v podobě kunstkabinetů, jaké se slušelo mít při každém šlechtickém dvoře. Rudolf II. v tom nebyl výjimkou. A tak se vedle sebe ocitala velká duchovní plátna, sošky antických bohů, pštrosí vejce, vycpaná zvířata, knihy, archeologické nálezy nebo třeba mušle,“ vystihuje Stanislav Hrbatý. „Renesanční sbírka pak byla vlastně jakousi encyklopedií, souhrnem dobového poznání,“ doplňuje.
Hradecké muzeum pokračuje v tomto duchu a císařovy sbírky doplnilo na chodbách a ochozech díly našich současníků, které rudolfi nské umění tak či onak inspirovalo.
Rudolf II. – Umění pro císaře.
Muzeum východních Čech v Hradci Králové, 28. 5. – 7. 11. 2021