21. 6. 2021
|Když letos pořadatelé Hradeckého slunovratu (koná se 24.–26. června, viz KT 25) zveřejnili program, ozval se jeden fanoušek: „Festival jsem letos neměl v plánu, protože jsem v zahraničí. Ale Roman Hampacher?! Musím prostě těch pár set kilometrů přijet.“
Kdo ale je tento písničkář a kytarista? Čím je jeho na první poslech nenápadná tvorba tak přitažlivá? I když je Roman Hampacher na naší písničkářské scéně stále ještě nováčkem, má toho na kontě docela dost. Takzvanou keltskou hudbu hrál v kapelách Dobrohošť a Irish Dew, ve formaci Lykathea Afl ame přičichl dokonce k metalu. Příznivci jazzu jej pro změnu znají z nahrávek zpěvačky Jany Koubkové, které se i díky jeho hráčským a skladatelským schopnostem daří hranice žánru překračovat. Jejich album A tak si jdu… z roku 2016, na kterém se podílel i autorsky, kombinuje jazz s rockem i folkem. Odtud, přes verše, které Jana Koubková zpívala, už byl pro Romana Hampachera jen krůček k vlastní vyzrálé písničkářské tvorbě. Abychom jí skutečně porozuměli, je dobré – nikoli však nezbytné – znát ještě jeden detail: Roman Hampacher je též kazatelem Církve adventistů sedmého dne.
Jako pastor má jistě co říct a zřejmě by byl schopný přetavit své myšlenky do řeči vázané a zpívané. Přesto se rozhodl spojit svou sólovou dráhu s verši třebíčské básnířky Mirky Hedbávné. Právě s její tvorbou se poprvé setkal u Jany Koubkové, která má v repertoáru její básně „Hořela hora“, „Třináct je tucet“ nebo „Ponad“. Hampacher z dalších čtyř zhudebněných básní sestavil v roce 2018 maxisingl Baritóny. A už tehdy platilo, že co píseň, to perla. A totéž lze říci o novince Bílá vrána – kolekci osmi písní, opět na texty Mirky Hedbávné, kterou Hampacher vydal digitálně na samém konci roku 2020.
Ty písně jsou vlastně zdánlivě docela obyčejné: „Řekni mi, lípo, jestli je život z kruhů. Řekni mi, lípo, jak vážeš k nebi stuhu. Řekni mi ještě, proč voníš mojí ženou…“ O životě, o vztazích, o vnitřním světě člověka. A tak jako kytarista klade otázky stromu nebo se ptá: „Má bílá vráno, kam zmizelas?“, můžeme se ptát i my: Čí hlas slyší ve větru? Koho nebo co symbolizuje bílá vrána? Koho písničkář oslovuje: „Nejmenovaný, hoří tvůj keř“? Tyto verše nejsou „duchovní“ na první poslech, ale kdo chce, svou katechezi si v nich najde. A je skoro jedno, jak své verše vnímala sama básnířka, a kam je svou interpretací a svými zkušenostmi posouvá pastor Hampacher.
Písně by však neměly svou sílu, kdyby šlo jen o přezpívané verše. Důležitý je i Hampacherův kytarový doprovod. Opět zdánlivě prostý, ale ve skutečnosti – s vědomím, že se jedná vlastně „jen“ o akustickou kytaru – virtuózní. A právě spojení všech uvedených prvků, kytary, básní, důvěryhodného přednesu a toho, že interpret skutečně o životě i hudbě (různých žánrů) něco ví, dělá z Bílé vrány vysoce nadprůměrnou písničkářskou nahrávku.
Roman Hampacher: Bílá vrána (vlastní náklad 2020), ke koupi na romanhampacher.bandcamp.com
O autorovi| Milan Tesař, Autor je hudební redaktor Radia Proglas