Oba dnešní světci patří k mučedníkům bouřlivé doby anglické reformace. Známější z nich, Thomas More (1478– 1535), byl právník, politik a humanistický učenec. Působil jako diplomat a tajemník krále Jindřicha VIII. a roku 1529 se stal lordem kancléřem, jedním z nejmocnějších mužů v zemi.

Při vší své veřejné činnosti byl zároveň milující a pozorný manžel a otec. Vynikající vzdělání poskytl nejen svému synovi, ale i dcerám, což bylo tehdy velmi neobvyklé. Po jeho vzoru pak o vzdělávání dívek víc dbaly také další anglické šlechtické rodiny.

Jeho nejslavnějším dílem je vyprávění o vymyšleném ostrově, který nazval „Utopie“ (z řeckého ú-topos – „ne-místo“). Vykladači se dodnes nemůžou shodnout, jestli chtěl More v Utopii spíš popsat ideální společnost, anebo si ze snění o ní ztropit legraci. Schopnost smát se pro něj každopádně byla důležitá. Viděl v ní totiž projev pokory: „Ďábel, pyšný duch, nesnese, aby se mu někdo vysmíval,“ napsal. A o tom, že člověk má sám sebe brát s humorem, mluví More také ve známé modlitbě, kterou si oblíbil a denně se ji modlí i papež František.

John Fisher (1469–1535) dlouho působil na Cambridgeské univerzitě, přivedl na ni přední evropské vzdělance a výrazně se zasloužil o její rozvoj. Prosazoval například studium nejen latiny, ale i řečtiny a hebrejštiny. Roku 1504 se stal biskupem v Rochesteru a v této chudé diecézi setrval, nejspíš z vlastního rozhodnutí, až do smrti.

Katolíci More a Fisher horlivě polemizovali s Lutherem a podíleli se na pronásledování protestantů. Avšak Jindřich VIII. se už od roku 1527, kdy papež odmítl zneplatnit jeho manželství s Kateřinou Aragonskou, od katolické církve postupně odvracel. Nakonec nechal schválit zákon, který z něj učinil hlavu nové, anglikánské církve. Poté se pronásledování obrátilo proti katolíkům, jelikož mnozí z nich tento krok odmítli uznat. Patřili k nim i More a Fisher. Oba proto byli odsouzeni za velezradu a popraveni; Fisherovi nepomohlo ani to, že ho papež v době jeho věznění jmenoval kardinálem. Jako mučedníky, kteří zachovali věrnost vlastnímu svědomí, je ctí též anglikánská církev. Z takto velkorysého pohledu na naše společné křesťanské dějiny bychom si mohli vzít příklad i my katolíci.

O autorovi| DANIEL SOUKUP, odborník na anglistiku, germanistiku a českou literaturu