V roce 2017 uplynulo čtyřicet let od okamžiku, kdy papež Pavel VI. prohlásil za svatého jihočeského rodáka Jana Nepomuka Neumanna. Od kdy ho katolická církev na jihu Čech začala přijímat jako „svého“ nebeského přímluvce a orodovníka? 

Oficiální liturgická veřejná úcta mohla být Janu N. Neumannovi prokazována až od okamžiku, kdy byl tzv. povýšen k poctě oltáře, tedy od roku 1963 – tehdy byl prohlášen za blahoslaveného. Od tohoto okamžiku začal být považován za druhého nejvýznačnějšího nebeského přímluvce českobudějovické diecéze po sv. Janu Nepomuckém. Kupříkladu pastýřský list českobudějovického biskupa Josefa Hloucha z roku 1969 věnovaný problematice kněžského povolání nám toto jasně dokumentuje. Doslova se v něm uvádí, že naše diecéze dala církvi dva význačné světce, a to Jana Nepomuckého a Jana Neumanna. A právě jejich přímluvě svěřuje i problematiku tehdy vskutku zoufalého nedostatku kněží v naší diecézi.

Rád bych ale upozornil, že snahy připomenout Jana N. Neumanna jsou mnohem starší, kupříkladu informační brožura se základními informacemi o něm se dočkala svého prvého vytištění již v roce 1947 ve Vimperku. A též nutno zmínit i kratší stať umístěnou již v Životopisech svatých od Isidora Vondrušky na konci 19. století.

Nalezl jste jako historik někde v archivních dokumentech i zprávu o tom, že tuto úctu k Janu N. Neumannovi pomáhali šířit také řadoví diecézní kněží, kteří by ho brali jako svého světce?

Takových dokladů je z druhé poloviny 20. století relativně dost, tak alespoň jeden příklad za všechny: V roce 1969, v čase nastupující normalizace, nacházíme v archivních dokumentech důraznou stížnost krajského církevního tajemníka z Českých Budějovic Leo Drozdka ohledně porušování platného tiskového zákona kněžími i biskupským ordinariátem. Toto porušení zákona spočívalo v soukromé iniciativě P. Františka Bezpalce, administrátora ve farnosti Hluboká nad Vltavou, který nechal vytisknout informační brožury o životě bl. Jana N. Neumanna pro potřeby věřících. Jelikož nepožádal patřičné státní úřady o povolení k tisku, bylo to považováno za závažný přestupek.

To ale stále hovoříme o situaci před jeho svatořečením v roce 1977. Jak to tehdejší představitelé komunistického režimu z jihočeského regionu nesli?

Máte pravdu, ti velice nelibě nesli, že by do Prachatic, kraje těch „nejlepších revolučních tradic“, kraje spojeného s Janem Husem a Janem Žižkou, měl přibýt nový katolický světec, který byl navíc pro svůj původ vnímán nejen jako klerikální nebezpečí, ale i jako jakýsi patron německého revanšismu.

Nakolik byli soudruzi úspěšní ve svém tažení proti Janu N. Neumannovi na jihu Čech?

V roce 1978, tedy zhruba po roce od jeho svatořečení, se ideologický tajemník KSČ na krajské konferenci pochválil: „Ofenzivnost ideově výchovné činnosti, spojená s celou řadou promyšlených, konkrétních, politických a organizačních opatření nejen v prachatickém okrese, ale v celém kraji, zatlačila naše nepřátele do defenzivy.“ Že to však nezůstalo bez odezvy takříkajíc zdola, je nasnadě. A tak tentýž soudruh ve svém referátu přiznává, že „v našem kraji, byť jednotlivě, zaznívají hlasy o porušování náboženských svobod“.

Mohl byste uvést alespoň jeden příklad?

Třeba v tzv. situační zprávě okresního církevního tajemníka z konce roku 1977 se mimo jiné uvádí, že se mu podařilo včasným zásahem překazit aktivitu administrátora Pátera Hanžla, který nechal vyrobit několik desítek fotografií obrazu svatého Jana N. Neumanna, aby mohly být umístěny v katolických kostelech okresu Prachatice i na jiných místech. Církevní tajemník, po přísném napomenutí, donutil příslušného duchovního, aby zmíněné fotografie před ním vlastnoručně zničil.