Vždycky je mi trochu líto Baalových proroků, kteří soutěží s prorokem Eliášem o Hospodinovu přízeň, jak se o tom vypráví v 18. kapitole První knihy královské. Proroci udělali vše, co mohli, skoro se přetrhli, aby Baal přijal jejich býčka. Podle svých zvyků si přivodili rány meči a oštěpy, aby si naklonili svého boha, až stříkala krev všude kolem. Eliáš se jim nehezky posmívá, vyzývá je, aby volali ještě hlasitěji, třeba je jejich bůh zamyšlený, usnul, nebo si dokonce zašel na stranu (1Kr 18,27)! A když pak přijde řada na Eliáše, položí na oltář býčka a vše jde jako po másle, Hospodin sestoupí z výšin a sežehne jeho býčka jedna dvě. Eliáš pak ještě pozabíjí všechny Baalovy proroky, aby bylo jasno, kdo je tady pánem, kdo je jeho Bůh. Eliášovi to jde, zkrátka, až příliš snadno.

Proč Ježíš spí spánkem spravedlivých?

My jsme dnes mnohem víc v situaci Baalových proroků než v kůži Eliáše. Náš Bůh povětšinou mlčí, neozývá se, pro naprostou většinu lidí přebývá v nedostupném světle, jako by se schoval v nějaké černé díře. Když mluvíme o Kristu jako o Slunci, které nezná západu, pomyslím často na kosmology, kteří tvrdí, že černé díry ve vesmíru jsou s to pohltit jakkoli velikou hvězdu, natož Slunce. Jsme zkrátka v situaci učedníků, kteří vyrazili s Ježíšem na lodi na moře, ale Ježíš usnul, přišla bouře, a vůbec se nezdá, že se probudí. To, že se nakonec probudil, bylo jejich štěstí a my se musíme pořádně modlit, aby se probudil i nám a probral nás z úzkosti a letargie.

Ježíš není prvním prorokem, který spí za divoké bouře. Už Jonáš vyrazil do Taršíše, aby unikl Hospodinu, a strhla se bouře. A Jonáš spí na lodi jako zabitý. Posádka ho probudí a velitel na něho křičí: „Ospalče!“ (Jon 1,6). A nakonec ho vyhodí z lodi do moře. To učedníci svému Mistru naštěstí neprovedou, to by byl jejich konec. Ježíš se ukáže jako Pán moří a my, ubozí suchozemští krabi, jsme zachráněni. Ten příběh má ale ještě hlubší rozměr: Učedníci se obávají, že zahynou, a zdá se jim, že to je Bohu i jejich Mistru jedno. Že s nimi nesoucítí, že mu jsou lhostejní. Všichni na té lodi musí jakoby projít smrtí, aby pochopili, že jediným zachráncem je Ježíš. Až dosud byl Ježíš veleúspěšným léčitelem, kazatelem, guruem, najednou si na ně sáhla smrt (Jiří Mrázek).

Nevím, jestli jste někdy celou noc lovili ryby a nic nechytili, ale to je docela příznačný zážitek mnoha rybářů. Nevím, jestli se vám někdy převrátila loď nebo kánoe ve větru nebo v peřejích, na dně divoké říčky jste pak hledali brýle a celý den sušili prádlo. Skoro jistě jsme ale všichni prošli úzkostí z toho, že se nám vyprazdňují kostely, že „mladí už nechodí“, že se naše děti nemodlí, že jsme nepředali víru, že „hyneme“. A navíc, že Ježíš spí, že si v klidu podřimuje na polštáři a nechá nás se topit, nebo alespoň křičet o pomoc.

V situacích úzkostí, kdy nevíme kudy kam, si můžeme připomenout Ježíše, který se vždycky nakonec probudí a nějak to udělá. U něho stačí jedno slovo: Mládenče, pravím ti, vstaň! A řekl moři: „Buď zticha!“ Nemocní byli uzdraveni a bouře na moři ztichla. Z větru, který nám připadal jako divoký uragán, se vyklubal tichý vánek. 

O autorovi| P. Zdeněk Jančařík SDB, Autor je knězem a šéfredaktorem Salesiánského magazínu ; SDB

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY

ČERVEN 

Naléhavý úmysl papeže Františka:

Modleme se za africký kontinent, který naléhavě potřebuje mír.