Připomínka sv. Jakuba Berthieu (8. června)
Již po pět generací je na Madagaskaru otec Jacques Berthieu (1838–1896) uctíván čestným označením „Tiavavaka“ (což znamená zbožný). Podobně na Moravě hovoříme o „tatíčkovi Stojanovi“ nebo v Čechách o „Johánkovi“.
Vzdálené kraje lákají. A čtvrtý největší ostrov na světě voní dálavou, tropickým ovocem a cizokrajností. Domorodé Imerinské království se za vlády královny Ranavalony II. začalo obracet ke křesťanství (1869). Francie zde vyhlásila v roce 1885 svůj protektorát. Napětí mezi Francií a Velkou Británií silně ovlivňovalo i zdejší náboženskou situaci. Ale to vše bylo v pozadí mučednické smrti tohoto světce, o tom všem otec Jacques věděl jen z doslechu.
Vše začalo mnohem dříve, v malé jezuitské koleji ve francouzské obci Vals-pres-le-Puy. Zde studovali seminaristi a na odpočinek přicházeli starší misionáři ze všech koutů světa. Když ti se pak rozvyprávěli o svých zkušenostech, horlení pro věc misií bránila těm mladším ve studiu. Jejich představený tak navrhl řešení: mohou proměnit své touhy v modlitbu. Být misionářem totiž znamená nejdříve být spojen s Božským Srdcem.
Otec Jacques byl již knězem, když se nechal „naočkovat“ tímto nadšením. Sám později říká: „Prozřetelnost mě vyvolila k tomuto životu, přímo uprostřed mé kněžské kariéry. Vstoupil jsem k jezuitům.“ Ihned po dvouletém noviciátě v roce 1875 odjíždí do zámořského regionu Francie na ostrov Sainte Marie při Madagaskaru. Skutečnost však byla jiná než jeho představy, záhy byl vyhnán francouzskými úřady, na ostrově jej čekaly jen obtíže a strasti. Řídil se přitom zásadou: „Snažím se o jediné – udělat pro každého vše, co mohu. Jako otec, který neopouští své děti.“ A otec Jacques „své děti“ neopustil ani v době těžkého pronásledování. Věnoval se trpícím a nemocným, včetně malomocných.
Rád citoval úryvek z evangelia: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ (Mt 10,28). Ve svých pokynech často hovořil o vzkříšení mrtvých. A rád také říkával: „I kdyby tě snědl krokodýl, znovu vstaneš z mrtvých.“ Byla to předtucha jeho vlastního konce? Po jeho kruté smrti totiž dva povstalci odtáhli jeho tělo do řeky, aby jeho ostatky byly opravdu odstraněny. Jeho slova však mezi „jeho dětmi“ zůstala.
