Telefon vibruje v kapse, rádio hraje v autě, doma běží televize, při práci posloucháme podcast, nekonečně scrollujeme sociální sítě – jako bychom potřebovali být neustále zaměstnáni podněty. Právě léto a čas dovolených ale nabízejí jedinečnou příležitost zkusit něco, co dnes působí téměř revolučně: nic neposlouchat, nekonzumovat. A možná zažít, že ticho neznamená prázdnotu, ale spíše prostor pro něco nového a důležitého. Moderní neurověda totiž v posledních letech potvrzuje, co mniši a poustevníci věděli po staletí: lidský mozek potřebuje fáze klidu, aby mohl zpracovat získané zkušenosti, upevnit paměť, obnovit pozornost a snížit hladinu stresových hormonů. Výzkumy ukazují, že i několik minut ticha denně pomáhá regeneraci nervové soustavy, kreativitě a schopnosti hlubšího soustředění.

Křesťanská tradice nikdy nechápala ticho jako pouhou „absenci hluku“, ale spíše jako prostředí, v němž člověk může uslyšet i něco jiného než vlastní roztěkané myšlenky. Prorok Eliáš nenašel Hospodina ve vichru ani v zemětřesení, ale v „tichém hlasu“ (1 Král 19,12). A Ježíš opakovaně odcházel na opuštěná místa, aby se modlil.

Mnozí duchovní autoři přitom upozorňují, že skutečné ticho začíná až ve chvíli, kdy utichne i náš hluk vnitřní: mnohé rozhovory totiž vedeme sami se sebou, v hlavě přetřásáme starosti a v srdci nepojmenované emoce. Ticho tohle vše obnaží, jak poukazuje oblát Günther Eckelbauer na protější straně. Při misiích sice zažil ticho pouště, ale k tomu opravdovému, vnitřnímu tichu, které neruší chvat a shon, se dopracoval až léty praktikování meditace.

Trapistický mnich Thomas Merton napsal, že „ticho je matkou mluvení“ (viz jeho Tichý život z roku 1957). Podobně např. benediktinská tradice chápe mlčení jako prostor, kde teprve může moudrost zrát. Svatý Benedikt ve své Řeholi vybízí k uměřenosti v řeči nikoli proto, že by slova byla špatná, ale protože příliš mnoho slov člověka vzdaluje od naslouchání. Také sv. Jan od Kříže nebo sv. Terezie z Avily popisují cestu modlitby jako postupné ztišování všeho, co odvádí pozornost od Boha. Anebo nizozemský teolog Henri Nouwen zdůrazňuje, že samota a ticho nejsou útěkem před světem, nýbrž cestou vnitřní proměny, díky níž se člověk může vracet mezi druhé svobodnější, pravdivější a schopnější lásky (viz např. jeho Cesta srdce, Zvon 1995).

Lidé dnes stále častěji vyhledávají kláštery, domy ticha a kontemplace či různé typy komunit, přestože řeholním životem nežijí – a často ani nejsou v klasickém smyslu „věřící“. Několik dní v trapistickém klášteře Nový Dvůr, exercičním domě v Kolíně, klášteře při poutním kostele Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří nebo třeba na pražské Fortně (viz zkušenosti dále) bývá pro mnohé intenzivnějším zážitkem než exotická dovolená. A ne proto, že by se tam dělo něco mimořádného – naopak, neděje se zdánlivě „skoro nic“. Ale je možné při tom vnímat, co v běžném „provozu“ života jaksi zaniká. Svědčí o tom níže i jáhen a duchovní doprovázející Elva Frouz. A přinášíme zkušenost s „kreativní meditací“ řeholnice Kláry Maliňákové.

Pouť do vlastního nitra

Hledat více ticha nemusí nutně znamenat zavřít se do kláštera. Začíná to mnohem nenápadněji; vypnout autorádio cestou do práce, proběhnout se lesem bez sluchátek, sednout si ráno na balkon jen s šálkem kávy v ruce nebo přijít do kostela o pár minut dříve a – jen být. Francouzský filozof Blaise Pascal ve svých Myšlenkách o náboženství a jiných tématech v 17. století napsal: „Všechno lidské neštěstí pochází z jediné věci: že člověk neumí zůstat v klidu sám ve svém pokoji.“ Dnes jeho slova znějí aktuálněji než kdy dřív.

Léto se dá věnovat cestování – ale může se stát i poutí do vlastního nitra. A nemusíme kvůli tomu možná ani čerpat dovolenou – stačí deset minut denně bez obrazovky, hudby, spěchu, bez „výroby a spotřeby“ čehokoli. Možná právě tehdy zjistíme, že se naše srdce uklidňuje a že až za hranicí vlastního mlčení začíná rozhovor, který jsme přes všechen ten hluk téměř přestali vnímat.

Tipy na letní čtení

• Thomas Merton: Rozjímání o Samotě (Křesťanská akademie Řím 1970); Nová semena kontemplace (Barrister & Principal 2019)
• Henri J. M. Nouwen: Cesta srdce (Zvon 1995)
• Anselm Grün: O mlčení (KNA 2005)
• Benedikt z Nursie: Řehole Benediktova – Regula Benedicti (Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově 1998)
• sv. Jan od Kříže: Temná noc (KNA 1995)
• Terezie z Avily: Vnitřní hrad (KNA 2026)
• Nicholas Carr: Nebezpečná mělčina. Jak internet mění náš mozek (Dauphin 2017)
• Cal Newport: Digitální minimalismus (Jan Melvil 2019)
• Johann Hari: Ukradená pozornost. Proč nedokážeme dávat pozor (Noxi 2023)