Když se čerstvě zvolený papež Lev XIV. poprvé objevil 8. května na balkoně baziliky sv. Petra v purpurové mozettě (pláštěnce) se štolou, leckomu připomněl Benedikta XVI., který se ve stejném oblečení objevil na témže místě 19. dubna 2005. Po civilně působícím papeži Františkovi mohlo toto gesto působit jako návrat k tradici. Lev XIV. však brzy začal ukazovat, že se sice vrátil k některým zvyklostem, které František opustil, ale v jádru poselství pokračuje ve Františkových důrazech. Jeho první řeč odkazovala ke Kristovu pokoji, který je „neozbrojený a odzbrojující, pokorný a vytrvalý“. Tato slova bude neúnavně opakovat během celého roku tváří v tvář mnoha krvavým konfliktům. Stejně jako výzvu k dialogu, setkávání a budování mostů. Právě označení papeže slovem „pontifex“ odkazuje na tuto úlohu - „stavitel mostů“. Ozvěnou Františkových slov pak byla i Lvova proklamace: „Chceme být synodální církví, církví, která jde kupředu, církví, která vždy hledá mír, lásku a vždy se snaží být nablízku zejména trpícím.“

Papež Lev XIV. se znovu nastěhoval do Apoštolského paláce, který František opustil, aby bydlel v Domě sv. Marty a mohl být blízko lidem. Na rozdíl od Františka začal také využívat papežské letní sídlo v Castel Gandolfu, kam jezdí trávit volný den (úterý) a kde obvykle odpovídá na otázky novinářů.

Ve svém prvním projevu se označil za „syna sv. Augustina“ a v zamyšleních na něj často odkazuje. Po prvním jezuitovi se po 500 letech objevil na Petrově stolci augustinián. Roli papeže neodděluje od své řeholní spirituality a komunitního způsobu života. Jeho osobním tajemníkem je peruánský augustinián Edgar Iván Rimayacuna Inga, dalším augustiniánem po papežově boku je Nigerijec Edward Daniang Daleng, který se jako viceregent Prefektury papežského domu podílí na koordinaci papežských audiencí či oficiálních návštěv.

Srdcem církve není Vatikán

Lev XIV., který pobýval desítky let jako misionář v Peru, má podobně jako papež František blízko k chudým a lidem na okraji. Praktickou zkušenost pastorace na periferii a zároveň rozhled představeného řádu, který procestoval svět, odrážejí i jeho slova z rozhovoru po jmenování kardinálem v roce 2023: „Myslím, že dnes je hlas a svědectví církve -nikoli jako instituce, ale jako společenství věřících, společně s mučedníky, se svědectvím mužů a žen, kteří obětují své životy i v situacích násilí, války a konfliktů - hlasem, jenž dává světu velkou naději. Ne každý je ochoten slyšet toto poselství. Příliš často jsme dopustili, aby se církev stala částečně nebo úplně pouhou institucí: Vatikánem, Svatým stolcem. Ano, existují institucionální rozměry. Ale to není srdce toho, čím církev je a čím by měla být.“

V nejbližších dnech se očekává vydání jeho encykliky Magnifica humanitas, která by se měla věnovat výzvám, jež představuje rychle se rozvíjející umělá inteligence. Právě toto téma je pro Lva XIV. jedním ze zásadních. Podobně jako byla encyklika Rerum novarum (kterou vydal v roce 1891 papež Lev XIII.) klíčovým dokumentem, jenž formuloval učení církve v době velkých společenských změn během průmyslové revoluce, měl by text jeho jmenovce pojmenovat a stanovit učení církve v otázce umělé inteligence, která znamená přelom pro naši epochu.

Lev XIV. podobně jako František klade důraz na potřebu návratu církve k osobě Ježíše Krista a k novému, osobnímu přijetí poselství evangelia. Církev však nežije pro sebe, nýbrž je otevřena světu, reaguje na potřeby dnešních lidí a má být naplněna misionářským duchem. To vše se netýká pouze kléru, ale všech s důrazem na uplatňování charismat laiků pro nejrůznější služby.

Papež František: „Je to světec“

Lev XIV. svolal v lednu 2026 konzistoř, tedy setkání kardinálů - svých poradců. Ve dvaceti pracovních skupinách se 170 z nich věnovalo prioritám dnešní církve: synodální proměně a misijnímu zaměření. Jedním z výchozích materiálů se stala exhortace papeže Františka Evangelii gaudium (Radost evangelia). Při tiskové konferenci na závěr ocenil filipínský kardinál Pablo David, že papež „více naslouchal, než mluvil, dělal si poznámky a byl velmi pozorný“. Kardinál Stephen Brislin z Jižní Afriky vyzdvihl zase „příležitost vzájemně se poznat a naslouchat si“. Papež podle něj usiluje o skutečně kolegiální styl vedení: „Chce naslouchat, čerpat ze zkušeností a znalostí kardinálů z různých částí světa, protože mu to může pomoci vést církev.“

Zde je patrný určitý posun, protože papež František si po svém zvolení vytvořil Radu kardinálů s osmi či devíti členy, s níž se pravidelně scházel. Poté, co František jmenoval v prosinci 2024 jedenadvacet nových kardinálů, kteří se s ostatními členy kardinálského sboru setkali až při konkláve v květnu 2025, se současný papež rozhodl pro šířeji pojatou spolupráci. Další setkání konzistoře proběhne 26. - 27. června a Lev XIV. ohlásil, že má v úmyslu se s kardinály setkávat pravidelně každý rok.

Italský novinář Salvatore Cernuzio v těchto dnech vydal knihu Padre, kde popisuje své vzpomínky na papeže Františka, s nímž se přátelil: „Napsal jsem mu dopis v těžké chvíli a on se od té doby stal mým duchovním rádcem. A mým dětem posílal čokoládu.“ Jednoho večera se hovor stočil i na kardinála Roberta Prevosta: „Je to světec,“ řekl František, jak vzpomíná v knize novinář Cernuzio.