V létě 2024 se křesťanským světem přelila vlna rozhořčení nad scénou ze zahájení pařížských Letních olympijských her. Nechci ji hájit. Nevím, zda bylo moudré zahrávat si s dvojznačností, kterou mnozí četli jako parodii Poslední večeře. Historikové umění se přeli o předlohu, režisér aluzi na slavný da Vinciho obraz popřel – rozsoudit se to nedá. Znepokojuje mě něco jiného. Pro mnoho křesťanů se ta scéna stala větším problémem než Putinovo vraždění na Ukrajině. A přesně v tom je past kulturních válek. Ne že by na symbolech nezáleželo, ale dokážou nás vnitřně obsadit a odvést od toho, o co…