Tato slova zaznívají v úvodu nedávného výzkumu u našich německých sousedů v rámci projektu Hledání ztraceného dialogu nadace Friedrich-Ebert-Stiftung. Výzkum ukázal, kam až dospěla fragmentace společnosti, která byla ještě před několika málo desítkami let velmi soudržná: „Hodnoty, priority a představy se setkávají (pokud vůbec) jen na úrovni pojmů, ne už ale obsahů. Témata, na způsobu jejichž řešení by byla shoda, tak neexistují. Ukázalo se, že diskuse nebo dialog mezi různými názorovými tábory a prostředími již nejsou možné, neboť to, co je rozděluje, převálcuje všechno, co by jinak měly společné.“ Obdobné výsledky bychom určitě získali i u nás a všude kolem (na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku, Polsku).

Tato tíživá situace našeho světa ostatně přivedla papeže Františka k napsání sociální encykliky Fratelli tutti o bratrství a sociálním přátelství. Velmi důkladně a realisticky se v ní této problematice věnuje a mimo jiné říká: „Dialog se často zaměňuje za něco velmi odlišného – za horečnou výměnu názorů na sociálních sítích, založenou často na informacích z médií, které nejsou vždy spolehlivé. Tyto výměny jsou pouhými paralelně probíhajícími monology. Převládá zvyk rychle protivníka zdiskreditovat a zahrnout ho ponižujícími urážkami, místo aby se s ním člověk setkal v otevřeném a uctivém dialogu s cílem dosáhnout shody na hlubší rovině. Nejhorší je, že tento duch řeči, běžný v mediálním prostředí politických kampaní, se rozšířil natolik, že ho užívají všichni v běžném denním styku.“

Máme strach ze zranění

Když se o tomto tématu dnes uvažuje ve veřejném prostoru, rychle se zpravidla viník nalezne v sociálních sítích. Ty umožňují snadno se odstřihnout od těch, kdo mají jiné názory, a naopak zakotvit mezi těmi, kdo odsuzují a tleskají právě tomu, co odsuzujeme či velebíme my sami. Navíc, možnost anonymity mnohým účastníkům dává pocit nezranitelnosti, takže tam působí mnohem agresivněji než v reálném lidském kontaktu. Internetový prostor jistě ty negativní tendence podporuje, ale teď chci hlavně zdůraznit, že příčinou toho stavu samotné sociální sítě nejsou. Příčina je totiž hlubší – duchovní.

Agresivní chování na jedné straně a uzavírání se do „bublin“ s těmi, „s nimiž se bavíme“, na straně druhé je převlečený strach. Strach ze zranění různého typu. Hrozba, že se ukážu jako ten, kdo se mýlí, kdo je „out“, kdo se „nechytá“ (s pravděpodobným důsledkem ztráty sebevědomí i společenského statusu), žene lidi, aby se distancovali od těch, kdo by je téhle bolestivé situaci mohli vystavit. Často je důvodem i strach z praktických důsledků jednání. Typické to bylo kolem záležitostí spojených s covidem, kde nešlo o jednotlivé odborné názory, ale šlo o obavu, že nás ti neočkovaní nakazí. Nebo naopak, že nás obhájci očkování přinutí nechat se očkovat nespolehlivými vakcínami. Podobně je tomu při polickém jednání: ti druzí nás svým hlasováním mohou vystavit (a často vystaví) životu ve společnosti, která se podle nás bude ubírat špatným směrem. Což může mít i přímé dopady na náš osobní život. Třeba na ztrátu zaměstnání.

Jít cestou důvěry

Čelit tomuto trendu není vůbec snadné ani rychlé. Něco už ale víme. Dokážeme-li důvěřovat působení Ducha Svatého, máme šanci osvojit si metodu „konverzace v Duchu“, která provází synodní proces a už se ukázala jako účinná cesta ke schopnosti bavit se o ožehavých tématech i s těmi, kteří je vidí o dost jinak než my. Rozhodně je nutné učit se chápat všechny ostatní lidi jako součást naší společné rodiny – Fratelli tutti (Všichni jsme si bratři). Významnou pomocí pak mohou být ti, kdo natolik touží po pravdivém poznání, že jsou ochotni riskovat i vlastní prestiž. Důvěřují, že upřímnému hledání pravdivého poznání dává spolehlivý základ sama Pravda, jíž je Syn.

Další nezbytná výbava pro schopnost překračovat hranice „bublin“ je statečné snášení zranění, k nimž v současných debatách nutně dojde. Papež František k tomu napsal: „Hrdiny budoucnosti budou ti, kdo dokážou opustit tento nezdravý postoj a rozhodnou se vážně, nezávisle na osobních zájmech podporovat úctu k pravdě.“