„Podívej, to jsou krásný vokna,“ nemůže si pomoct klučina, který v červnovém dopoledni prochází brněnskou katedrálou sv. Petra a Pavla, a jeho nadšený výrok vynikne v šepotu ostatních návštěvníků. Je čas školních výletů, ve městě se skupiny dětí mísí s turistickými výpravami a letní atmosféra se přelévá i do dómu na Petrově. U pultíku mezi panely krátkodobé výstavy sedí Růžena Fialová. Bývalá učitelka, která kus svého důchodového věku prožila právě na Petrově – pracuje zde už roky jako průvodkyně.

V lodi katedrály se mezitím sešlo několik skupinek, a tak paní Růžena vstává od stolku a vítá nové hosty. Střídá přitom různé světové jazyky a nabízí prohlídku nebo guided tour. Zájemcům rozdá papírové průvodce v angličtině a pouští se česky do výkladu. „Víte, proč se tomuto místu říká Petrov?“ začíná otázkou a nesmělé ticho za chvíli přeruší odpovědí. „Protože jsme na skále nad městem. A Ježíš apoštolu Petrovi řekl: ‚Ty jsi skála, na které zbuduji svou církev.‘“ Už první věty dávají tušit, že prohlídka určitě nebude jenom o suchých faktech. U křtitelnice paní Růžena spojí popis uměleckého díla s jeho duchovním významem, u zpovědnic mluví o smíření s Bohem a u kazatelny zase ukazuje na triptych Vzkříšení, Nanebevstoupení a Letnic s tím, že je dobré o tom něco vědět, protože se v tomto období právě nacházíme.

Za roky průvodcovské služby prožila různé situace, které jí potvrzují, že je dobré k historickému výkladu přidat duchovní souvislosti. „U křtitelnice mi třeba jedna paní řekla, že sice prošla přípravou ke křtu, ale až tady jeho význam konečně pochopila. Pamatuji si také, jak jinou paní zasáhl můj výklad u zpovědnic, že slova o odpuštění hříchů mají takovou moc, že platí i v nebi. Prozradila mi, že řadu let u svátosti smíření nebyla a tohle potřebovala slyšet,“ vzpomíná Růžena Fialová pro KT, když je prohlídka u konce.

Jak průvodce (nejen) na Petrově k prohlídce přistoupí, záleží na jeho charismatu a vlastnostech. „Jsem typ člověka, který se rád seznamuje a dělá mi dobře, když se podaří skupinu zaujmout – hlavně děti. Ježíš nám neřekl jen tak pro legraci, ať jdeme do celého světa a hlásáme evangelium. Když sem jdu, modlím se za správná slova, a abych žádnou příležitost nepromarnila,“ prozrazuje průvodkyně.

Na hoře Proměnění

„Katedrálou proudí lidé, jen co se ráno otevře, až do pozdního večera,“ říká její duchovní správce P. Pavel Šenkyřík – biskupský vikář pro pastoraci. Hlavní chrám brněnské diecéze vnímá jako horu Proměnění. „Věřím, že může být místem přijetí, kde lidé mohou udělat osobní zkušenost s Bohem,“ míní. I pro ně pořádá spolu se svými spolupracovníky tzv. Nikodému noc – večer s adorací, během něhož může kdokoli přistoupit k duchovnímu rozhovoru nebo svátosti smíření. Tento prostor k modlitbě sice využívají primárně věřící, ale podle kněze je i tak důležité, aby byl kostel viditelně otevřený pro všechny. „Naše katedrální farnost není velká, ale máme poměrně hodně křtů. Když si totiž hledající lidé vybírají kostel, mohou se k nám velice jednoduše dostat. Přicházejí si zprvu jen na chvíli sednout do ticha, ale postupně si budují vztah s Bohem,“ podotýká P. Šenkyřík.

Podobně to z vlastní zkušenosti nahlíží Růžena Fialová. „Mít otevřený kostel je hodně důležité, protože o každého člověka Bůh stojí. Kdo si neví se životem rady, často přichází právě sem. Lidé mi říkají, že tady cítí klid. V době, kdy se na nás ze všech stran valí různé informace, názory či fake news, si zde každý může uspořádat své myšlenky,“ podotýká.

I proto vyzval brněnský biskupský vikář P. Šenkyřík kněze, aby své kostely co nejvíce otevírali. A pokud si ustálí otevírací dobu, mohou je přihlásit do databáze Otevřené chrámy, která vznikla v ostravsko-opavské diecézi. V jihomoravské metropoli pak mohou návštěvníci poznat sedm kostelů v projektu Brno a jeho chrámy. Zlínský kraj zase již od roku 2009 nabízí průvodcovskou službu v kostelích pod značkou Otevřené brány.

Nedělní odpolední větrání

Nejen katedrály a velké městské kostely mají co nabídnout. Karmelitán P. Pavel Gorazd Cetkovský pořádá už dvacet let v Lidéřovicích na Dačicku tzv. Větrání kostela. „Inspirovala mě iniciativa Přátelé podlipnických kostelů,“ dává řeholník příklad další iniciativy z Vysočiny. Organizátor-ky projektu ho jednou pozvaly, aby ve vzácných vesnických kostelích s gotickou výzdobou vystoupil s přednáškou. „Napadlo mě tehdy, že stojí za to otevřít i kostel v Lidéřovicích, který byl čerstvě opravený, ale neměl využití,“ ohlíží se. Pravidelné mše svaté se tam už nesloužily, ale čas od času začal v neděli ve 14.30 kostel odemykat – vžil se pro to název Větrání kostela.

„Program byl zprvu velice jednoduchý – lidé se mohli podívat dovnitř a my zazpívali pár písní z Kancionálu. Postupně jsme začali zvát hosty s tématy na pomezí víry a kultury,“ vysvětluje karmelitán. Do Lidéřovic se každý rok vrací, i když žije v olomoucké řádové komunitě. Ačkoli značná část účastníků ze samotných Lidéřovic nepocházela, projekt vytvořil zajímavé mezilidské vazby. „Zjistili jsme třeba, že ke kostelu patřil ručně psaný misál, který je dnes v muzeu v Jihlavě. Přijel za námi také kněz – rodák z tohoto kraje, kterého po válce odsunuli do Německa. Zkrátka vznikla spousta hezkých setkání,“ shrnuje P. Cetkovský.

Nakoupit koláče a uklidit

Potenciál oživit chrámový prostor mají i letní poutě. Rýmařovská farnost je slaví na sedmnácti místech. Poutníci se tak alespoň jednou ročně sejdou u menších kostelů a kapliček i v obcích, jež poznamenal odsun původních německých obyvatel. Kromě jádra farníků přicházejí ti, kdo žijí v sousedství kapliček – chataři a turisté. „Nakoupíme koláčky a lidé spolu po mši svaté posedí,“ shrnuje tamní děkan P. František Zehnal. K otevření kostela na pouť patří generální úklid.

Poutní sezona ve farním okruhu v podhůří Jeseníků je zatím ve čtvrtině. Svůj den slávy mají za sebou kapličky a kostelíky v Dobřečově, Ferdinandově nebo Kněžpoli. Dvě větší poutě jsou v bezprostředním plánu. V Horním Městě v neděli 20. července lidé poprvé uvidí restaurované malby na emporách (podélných balkonech – pozn. red.) a v Rudě 3. srpna bude příležitost prohlédnout si výsledek kompletní opravy interiéru kostela Panny Marie Sněžné, který je Národní kulturní památkou.

Další střípky z otevřených kostelů naleznete na této dvoustraně. Pocházejí z Novohradských hor, „stínu“ ostravských vysokých pecí i severního Německa. Můžeme se tedy vydat na cestu, protože nic neoživí kostel tak jako příchod člověka.