Období františkánských jubileí pomalu končí. Prožívali jsme léta vděčnosti za 800 let jeho stigmat, prvních jesliček v Grecciu, vzniku Sluneční písně a letos si připomínáme 800. výročí Františkovy smrti.

Ve stejné době jsme viděli staré a nové války, blízko i daleko. Větší bohatství bohatých, chudobu chudých. Chaos v politice a veřejném prostoru. Zdá se, že většina lidí má pocit neklidu, nespokojenosti, úzkosti. Znamená to, že jsme požehnaný čas jubilea promarnili?

Putovali jsme do Assisi a Říma, celebrovali jsme krásné bohoslužby, napsali další knihy a dokumenty. A zdá se, že ani mnozí františkáni a františkánky nevěří, že mohou ovlivnit vývoj světa.

Čas volající po uzdravení

Takové hodnocení současného světa dělává i papež Lev XIV. například ve svém poselství k 11. Světovému dni modliteb za stvoření, když píše: „Dnes jsme svědky mnoha krizí a velkého lidského utrpení. Zároveň se zdá, že narušování harmonické rovnováhy stvoření se zrychluje. Tyto jevy spolu souvisejí; jsou jediným voláním po uzdravení a míru, které vychází ze zraněného světa.“ Papežské řešení pro tuto krizi vychází z encykliky Laudato si’ a projektu integrální ekologie.

Papež připomíná, že nám Bůh dává sílu uzdravovat, usmiřovat a budovat civilizaci lásky. A tímto způsobem jsme vyzýváni, abychom chránili (jak píše) mnohé „ekosystémy“, které nám byly svěřeny: ekosystémy stvoření, lidských vztahů i samotného lidského srdce.

Kdybychom byli schopni představit si svět, v němž by energie, které jsou v současnosti vynakládány na válku, byly nasměrovány k integrálnímu lidskému rozvoji, k překonávání chudoby, k ochraně lidské důstojnosti a usmíření rozdělených národů, odrazili bychom v takové vizi víru v příchod Božího království. Papež vidí, že tato cesta není snadná, ale je přesvědčen, že zaslíbení evangelia jsou příslibem pro nás i pro celý svět.

Naděje není čekání

Zdá se, že jedním ze základních problémů je, že neumíme nebo nechceme propojovat sacrum a profanum (svaté a světské), o jejichž propojení papež mluví. Ekonomii, podnikání i ekologii často pokládáme za oblasti oddělené od víry, které slouží především zájmům byznysu. Přitom právě tady můžeme naplňovat své křesťanské povolání být dobrými hospodáři, moudrými a prozíravými správci toho, co nám bylo svěřeno. Pracovat dobře pro sebe a svou rodinu, pro společnost i celý Boží svět. A pracovat přitom udržitelně a eticky, s ohledem na důstojnost a práva bližního.

Lidská i věčná naděje

Takový člověk se nebojí dívat na chyby minulosti, učí se jim rozumět a snaží se je neopakovat. Vidí současné politické, ekonomické, sociální i klimatické problémy a hledá v nich novou moudrost – takovou, která se z minulosti dokázala poučit. Nečeká, že svět změní někdo jiný, ale ptá se, co může změnit on sám. Má v sobě lidskou naději, která mu dává sílu jednat, a zároveň je otevřen Velké naději, jež přesahuje jeho vlastní možnosti a směřuje k uskutečňování Božího království mezi námi.

Možná právě to je jeden z největších darů, které si z františkánských jubileí můžeme odnést: nečekat, až se svět změní, ale přijmout svůj díl odpovědnosti za jeho proměnu.

Ekologické desatero sv. Františka 

1. Buď člověkem mezi stvořením, bratrem mezi bratry. 

2. Ke všem stvořeným bytostem přistupuj s láskou a úctou. 

3. Země ti byla svěřena jako zahrada. Spravuj ji s láskou a moudrostí. 

4. Pečuj o člověka, zvíře, rostlinu, vodu i vzduch, aby Země nebyla ochuzena o žádný ze svých darů. 

5. Užívej věci s mírou, neboť plýtvání nemá budoucnost. 

6. Objevuj tajemství pokrmu: aby se život naplňoval životem. 

7. Přeruš řetěz násilí a vnášej do světa pokoj a dobro. 

8. Pamatuj, že svět není jen odrazem tvého obrazu, ale nese v sobě obraz Nejvyššího Boha. 

9. Když kácíš strom, ponech alespoň jeden výhonek, aby jeho život mohl pokračovat. 

10. Kráčej po zemi a kamenech s úctou, neboť každá věc má svou vlastní hodnotu.

(Ze spisů sv. Františka z Assisi a františkánských pramenů sestavil P. Stanislav Jaromi)

Autor je polský teolog, filozof a odborník na ochranu životního prostředí