Archiv
Portál
Červenec 2026
Karolína Peroutková
Moje články v Katolickém týdeníku
Od redakčního kávovaru
Doma
vydání 27-28/2026 
V minulých horkých letních dnech jsem na nádraží v Uherském Hradišti čekala na autobus. O zábradlí se tam opíral postarší člověk bez jakékoli tašky nebo zavazadla. To bude buď tulák, nebo umělec – říkala jsem si a on to byl Jan Gogola. Tohoto skvělého dramaturga jsem přitom nedávno zahlédla v drobné roli už staršího, ale stále výborného filmu Domácí péče (snímek je dostupný v iVysílání ČT). Propojení města Uherského Hradiště, významného scenáristy i pedagoga a archivu České televize nezmiňuji…
Poslední odlévání Otmara Olivy
Dvakrát v nedávné době chladly odlévací formy s dílem akademického sochaře Otmara Olivy. Nejprve v Tupesích a Popovicích při tvorbě relikviáře kněží Jana Buly a Václava Drboly. O druhém odlévání u něj doma ale nevěděl téměř nikdo, přitom bylo neméně významné. Sochařovi přátelé se naposledy sešli v jeho velehradské kovolitecké dílně. Relikviář obou blahoslavených kněží bude vystaven v boční kapli kostela sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou. Pod zavěšeným…
Dneska to nebude jen o mně
Kdo je dobrovolník? Ochotu k občasné nezištné pomoci druhým nalezneme ve své vůli všichni. Ale jen někteří ji dokážou rozvinout do delší služby druhým. Vrozené charakterové dispozice, vliv domova a vzor rodičů utváří naši osobnost a na první pohled se může zdát, že jen ti, kteří „dostali“, mohou také „dávat“. Přesto platí, že „dobrovolníkem se člověk nerodí, ale spíš postupně stává“, říká psycholožka a psychoterapeutka Erika Panenková a upřesňuje: „Myslím si, že dobrovolníkem se může stát…
Těší mě ten pocit důvěry
Doma
vydání 26/2026
Zeptali jsme se několika dobrovolníků: Jak vás tato služba obohatila? Doubravka Šimůnková, studentka vysoké školy Dobrovolnickou službu jsem si vyzkoušela v roli „pomeranče“ na konferenci Charis. Poznala jsem spoustu inspirativních lidí, kteří jsou ochotní věnovat svůj čas, energii a síly dětem. Kromě starostí spojených s hlídáním jsem s nimi mohla probrat třeba školu, víru a hodně dalších témat.
Hlídání dětí je velmi přínosné – děti příjemně překvapí tím, že reagují jinak, než jak by…
Vietnamští katolíci u nás
Vietnamská katolická komunita v české i moravské církevní provincii patří k nejvýraznějším národnostním skupinám. Do místních farností přináší vlastní jazyk, tradice i specifickou duchovní zkušenost. Mnozí její členové navazují na víru svých předků, která má ve Vietnamu navzdory obdobím pronásledování dlouhou historii. Vietnamští katolíci se u nás sdružují na sedmi místech, v Chebu, Plzni, Teplicích, Praze, Kolíně, Brně a Ostravě. Tvoří komunity a jen v Praze mají ustanovenou…
Cítíme se zde jako doma
Téma
vydání 22/2026
Vietnamští katolíci jsou s námi už téměř 27 let. Jejich komunitu blíže představuje pražský farník PETR ĐINH HONG PHÚC z farnosti při kostele sv. Apolináře. Zajímá mě vaše rodinná zkušenost s prožíváním katolické víry ve Vietnamu.
Pocházím z Ninh Binh na severu Vietnamu. Ve víře mě vychovali rodiče, kterým předali víru zase jejich rodiče. Od nich vím, že přímo nezažili ze strany vlády útlak, spíše znevýhodnění a omezené pracovní možnosti. Ale to bylo dříve, dnes tato omezení už…
Pod tlakem je víra často silnější
Téma
vydání 22/2026
Z malé vesnice ve Vietnamu až do semináře v bratislavské Petržalce. Seminarista PETER NGUYEN VAN LUONG, verbista a student Teologické fakulty Trnavské univerzity, vypráví o své cestě. Odkud pocházíte?
Ze severnější části Vietnamu, z vesničky v kraji Nghe An, což je přibližně 320 kilometrů jižně od Hanoje, hlavního města. Vesnice v tomto kraji jsou malé, tvoří je přibližně 300 malých domků, ale v každém z nich žije několik generací. Všichni v naší vesnici jsou katolíci. Je to…
Od redakčního kávovaru
Doma
vydání 20/2026
Někdo má za symbol Prahy Vltavu nebo Karlův most nad ní, já mám vedle toho – mým dětským slovníkem stále pojmenované – ‚díry‘ v Resslově ulici. Tedy stopy po střelách nacistů nad vchodem do krypty pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje. Jela jsem se na ně podívat ještě v čase studia střední školy v dalekém Zlíně, spolužačky se tehdy smály, že tam mám své (povalašsku) „ďůry“. Záhy jsem pak objevila jméno historika Jaroslava Čvančary, který se období Protektorátu Čechy a Morava obsáhle…
