Letos společnost Člověk v tísni organizuje už 22. ročník, tentokrát zaměřený na blížící se 50. výročí vzniku Charty 77. Součástí slavnostního zahájení v pondělí 2. listopadu v pražské Lucerně byla premiéra filmu „Charta 77: Souhlasím s Prohlášením“ od režiséra Karla Strachoty, ředitele vzdělávacího programu Jeden svět na školách (JSNS) a zakladatele Příběhů bezpráví. Snímek je zdarma ke zhlédnutí i na webu JSNS.

Věrný řeholník Holota a statečný odbojář Wiendl

Projekci předcházelo tradiční předávání Cen Příběhů bezpráví třem osobnostem, které studentská porota ocenila za jejich odvahu postavit se komunistickému režimu. Předávali je Iveta Radičová, socioložka a bývalá předsedkyně vlády Slovenské republiky, spisovatel a novinář Jáchym Topol a PR manažerka Uměleckoprůmyslového muzea Radka Potměšilová, manželka zesnulého herce Jana Potměšila, který školní projekt aktivně podporoval a účastnil se besed.

Laureátem in memoriam se stal letos zesnulý františkánský kněz Benedikt Vladimír Holota (1922–2026), autor několika knih, jehož neteři a spolubratru Bonaventurovi na pódiu gratulovala členka studentské poroty Běla Horáková. Holota se za 2. světové války zapojil do odboje a konvertoval ke katolické církvi. Po komunistickém převratu vstoupil do františkánského řádu a během Akce K v dubnu 1950 zažil zabrání pražského kláštera u Panny Marie Sněžné i internaci. Prošel několika internačními a pracovními tábory, kde tajně složil řeholní sliby a přijal kněžské svěcení. Opakovaně byl vyslýchán a sledován StB.

„Na laureátovi obdivujeme jeho celoživotní oddanost víře a poslání, kterému zůstal věrný navzdory nelehkým společenským a politickým okolnostem,“ uvedla Běla Horáková. „Oceňujeme jeho schopnost přizpůsobit se novým podmínkám a hledat nové způsoby, jak oslovovat druhé a předávat své hodnoty dál – od boje proti totalitním režimům po aktivní působení na sociálních sítích. Cenu jsme se rozhodli udělit mu posmrtně za jeho celoživotní službu, oddanost víře, otevřenost novým cestám a inspirativní schopnost oslovovat další generace.“ Druhým oceněným in memoriam je aktivní účastník II. a III. odboje František Wiendl (1923–2026) z Klatov, za něhož přejímal ocenění syn Jan Wiendl. Jeho otec po únoru 1948 pomohl jako převaděč osmadvaceti lidem na Šumavě překročit hranice a odejít do Německa. V listopadu 1949 ho v nastražené pasti zadržela Státní bezpečnost. Byl mučen a v politickém procesu odsouzen k osmnácti letům vězení. Za mřížemi prožil deset let, z toho šest v uranových dolech na Jáchymovsku a čtyři roky ve věznici na pražské Pankráci.

„Na laureátovi si velmi vážíme jeho celoživotního vzdoru vůči totalitním režimům,“ zmínila členka poroty Isabela Siudová s tím, že se vždy mohl opřít o křesťanskou víru. „Odvahu prokázal už během druhé světové války, kdy se zapojil do protinacistického odboje, a později také pomocí lidem, kteří se snažili uniknout z komunistického režimu přes státní hranice, přestože si byl vědom rizika tvrdého trestu. Jeho vzdor byl vytrvalý a i přes několikaleté odnětí svobody si udržel morálku a demokratické hodnoty. Usiloval o to, aby zkušenost s nesvobodou nebyla zapomenuta, prostřednictvím svého příběhu a příběhů jiných politických vězňů připomínal dalším generacím zločiny komunistického režimu. Cenu udělujeme in memoriam za jeho celoživotní přínos, občanskou statečnost a úsilí o uchování historické paměti,“ doplnila.

Básnířka undergroundu

Třetí laureátkou je Jiřina Zemanová (*1948), která spojila život s undergroundem, poezií a samizdatovou literaturou. Pracovala jako traktoristka a uklízečka, ale byla především básnířkou, prozaičkou a malířkou. V době komunistické cenzury tajně opisovala, vydávala a šířila zakázané texty. Její byt v Brandýse nad Orlicí se stal místem zkoušek skupiny The Plastic People of the Universe. „Oceňujeme na ní její aktivní vzdor projevovaný tvořením svobodného umění v nesvobodném státě. Nejenže sama aktivně tvořila, ale také opisovala a šířila zakázanou literaturu, čímž umožňovala, aby se svobodné myšlenky dostaly k co nejvíce lidem navzdory snahám režimu je umlčet. To vše s vědomím rizika obrovského postihu,“ sdělila třetí porotkyně Magdalena Snítilová.

„Mezi nominovanými v nás nejvíce rezonovaly příběhy lidí, kteří bojovali proti bezpráví během celého života a své zkušenosti pak předávali mladším generacím,“ dodala k výběru trojice oceněných Isabela Siudová, absolventka Gymnázia Olgy Havlové v Ostravě a studentka Historických věd na Univerzitě Palackého.

Ropa místo svobody

I letos se organizátoři rozhodli připomenout ruskou agresi, které stále čelí lidé na Ukrajině, a udělili cenu do zahraničí Yaně Suvorove, ukrajinské novinářce a administrátorce telegramového kanálu Melitopol – to je Ukrajina, která neohroženě informovala o válečném dění ve své vlasti. Yana Suvorova byla ruskými okupanty zadržena v srpnu 2023 ve svých pouhých 18 letech. Za informování o dění na okupovaném území byla v říjnu 2025 odsouzena ke čtrnácti letům vězení na základě obvinění ze špionáže a terorismu. Nyní je držena v ruské věznici v Taganrogu, kde podle jejího partnera čelí nelidským podmínkám, chladu a zhoršenému zacházení.

Dlouholetý ředitel pořádající společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek připomněl, jak je nutná solidarita s vězněnými zastánci svobody a lidských práv kdekoli na světě. Slovenská politička Iveta Radičová s poukazem na trvající podporu putinovského válečného režimu nákupem ruské ropy a plynu zdůraznila, že české i slovenské vlády by se měly rozhodovat nikoli na základě toho, co je výhodné, ale co je správné a spravedlivé.