Mše v barcelonské bazilice Svaté rodiny se stala jedním z vrcholů cesty papeže Lva XIV. do Španělska. Kromě požehnání věže Ježíše Krista, která je nyní se svými 172,5 metry nejvyšší chrámovou věží na světě, se papež 10. června v kryptě baziliky pomodlil u hrobu Antoniho Gaudího, geniálního architekta, jenž začal baziliku stavět v roce 1882. Ještě před začátkem bohoslužby se papež setkal s třináctiletou nevidomou Valentinou, která mu u modelu věže popsala do detailu její parametry i uměleckou výzdobu.

„Kristův kříž je křížem těch posledních, kteří se stávají prvními, hříšníků, kteří se stávají svatými,“ řekl v homilii papež a poukázal na to, že kříž umístěný na nejvyšší věži bude nyní majákem a dominantou Barcelony. „Nemůžeme věřit v Ježíše a vést válku. Nemůžeme věřit v Ježíše a zabíjet nevinné ještě předtím, než se narodí. Nemůžeme věřit v Ježíše a opouštět ty, kteří trpí, pláčou nebo prchají před bídou,“ vyzýval dále papež své posluchače, mezi nimiž nechyběl španělský král Filip s chotí. Po slavnostní bohoslužbě osvětlil baziliku velkolepý ohňostroj a na obloze se objevila tvář architekta shlížejícího na své dílo. Drony pak vykreslily na nočním nebi jeho citát: „Nejdřív láska, potom technika“ (Primero el amor, desués la técnica).

Téhož dne dopoledne se Lev XIV. vydal do věznice Brians 1 nedaleko Barcelony. „Bůh tě miluje takovou, jaká jsi, ale sní o tvém lepším já!“ oslovil papež uvězněné ženy. Dvě z nich mu předtím vyprávěly svůj příběh. „Pán nám všem dává možnost začít vždy znovu. Být člověkem a být křesťanem neznamená nikdy neselhat, nýbrž růst ve schopnosti obrátit se, konat pokání, zlepšovat se, a především smířit se a odpouštět,“ uzavřel.

Papežovy další kroky vedly do benediktinského opatství Montserrat, nejvýznamnějšího poutního místa Katalánska. Zde se pomodlil růženec a svěřil svou službu Černé Madoně z Monserratu, která ho podle jeho slov provázela i ve farnosti Trujillo v Peru, kde působil v 90. letech. Z Barcelony si Lev XIV. odváží také jedinečný dar: papežskou berlu inspirovanou Gaudího dílem, kterou vytvořil katalánský sochař a šperkař Joan Serramia. Základem berly je dřevo z tisíciletého místního olivovníku, doplněné o vzácná dřeva z Afriky, Ameriky a Austrálie. Pastýřský odznak je ozdoben drobnými kamínky z míst, kde Gaudí prožil dětství, a završen křížem podobným tomu, jenž zdobí nejvyšší věž baziliky. „Nechtěl jsem, aby vznikl jen obyčejný dekorativní předmět,“ citují Vatican News umělce, který je se světoznámým architektem vzdáleně příbuzný. „Gaudí nikdy nevnímal krásu jako prázdnou ozdobu,“ doplnil Serramia s tím, že se na berlu složili drobní dárci i podnikatelé.