Příští rok uplyne sto let od jeho narození a kolegyně Alena Scheinostová mě zkontaktovala s jeho vnučkou, která laskavě poskytla do kalendáře reprodukce jeho obrazů. A s její maminkou, tedy dcerou Mikuláše Medka, jsem zase natočil obsáhlý rozhovor. V něm právě vzpomíná na dramatické i úsměvné příhody ze života tohoto výtvarníka. Třeba když jako malá nastoupila do základní školy, bylo socialistickým výdobytkem, že učitelka z první třídy chodila do domácností svých žáků. A když přišla k nim domů a viděla Medkovy rozmalované surrealistické obrazy, zděsila se, že v tomhle nemůže dítě vyrůstat, a chtěla volat sociálku, aby ho rodičům odebrala. Naštěstí se tak nestalo a Eva mohla nakonec sama začít malovat. Vedle barevných reprodukcí Medkových obrazů kalendář představuje její současnou tvorbu. Vzniklo tak jakési opožděné výtvarné setkání otce a dcery…