V předvečer svátku svatého Ondřeje, prvního povolaného apoštola, bratra apoštola Petra a patrona ekumenického patriarchátu, my, papež Lev XIV. a ekumenický patriarcha Bartoloměj, upřímně děkujeme Bohu, našemu milosrdnému Otci, za dar tohoto bratrského setkání. Po vzoru našich ctihodných předchůdců a v poslušnosti vůli našeho Pána Ježíše Krista pokračujeme s pevným odhodláním na cestě dialogu, v lásce a pravdě (srv. Ef 4,15), směrem ke kýženému obnovení plného společenství mezi našimi sesterskými církvemi. Vědomi si toho, že křesťanská jednota není pouze výsledkem lidského úsilí, ale darem, který přichází shůry, vyzýváme všechny členy našich církví – duchovenstvo, mnichy, zasvěcené osoby a věřící laiky –, aby upřímně usilovali o naplnění modlitby, kterou Ježíš Kristus adresoval Otci: „Ať jsou všichni jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě… aby svět uvěřil“ (Jan 17,21).

Oslava 1 700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji, která se konala v předvečer našeho setkání, byla mimořádným okamžikem milosti. Koncil v Niceji z roku 325 po Kr. byl prozřetelnou událostí jednoty. Smyslem oslavy není tedy jen připomenutí historického významu koncilu, ale podnícení k tomu, abychom byli neustále otevřeni témuž Duchu Svatému, který inspiroval Niceu, zatímco se potýkáme s mnoha výzvami naší doby. Jsme hluboce vděční všem představitelům a delegátům dalších církví a církevních společenství, kteří byli ochotni se této události zúčastnit. Kromě uznání překážek, které brání obnovení plného společenství mezi všemi křesťany – překážek, které se snažíme řešit cestou teologického dialogu –, musíme uznat, že to, co nás spojuje, je víra vyjádřená v Nicejském vyznání. Je to spásná víra v osobu Božího Syna, pravého Boha z pravého Boha, jednopodstatného (homoúsios) s Otcem, který se pro nás a pro naši spásu vtělil a přebýval mezi námi, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a přijde znovu, aby soudil živé i mrtvé. S příchodem Božího Syna jsme zasvěceni do tajemství Nejsvětější Trojice – Otce, Syna a Ducha Svatého – a jsme pozváni, abychom se, v Kristu a skrze Krista, stali dětmi Otce a spoludědici s Kristem z milosti Ducha Svatého. Obdařeni tímto společným vyznáním můžeme čelit našim společným výzvám při vydávání svědectví o víře vyjádřené v Niceji a spolupracovat na konkrétních řešeních se vzájemným respektem a s upřímnou nadějí.

Pro nové a odvážné kroky na cestě k jednotě

Jsme přesvědčeni, že připomenutí tohoto významného výročí může inspirovat nové a odvážné kroky na cestě k jednotě. První nicejský koncil také stanovil kritéria k určení data Velikonoc společného pro všechny křesťany. Jsme vděční božské prozřetelnosti, že letos celý křesťanský svět slavil Velikonoce ve stejný den. Je naším společným přáním pokračovat v hledání možného řešení, abychom mohli každý rok společně slavit svátek svátků. Doufáme a modlíme se, aby se všichni křesťané „ve vší moudrosti a duchovním porozumění“ (Kol 1,9) zavázali k procesu vedoucímu ke společné oslavě slavného vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista.

Letos si také připomínáme 60. výročí historické společné deklarace našich ctihodných předchůdců, papeže Pavla VI. a ekumenického patriarchy Athenagory, která ukončila vzájemné exkomunikace z roku 1054. Děkujeme Bohu, že tento prorocký čin podnítil naše církve, aby „v duchu důvěry, úcty a vzájemné lásky pokračovaly v dialogu, který s Boží pomocí povede k opětovnému společnému životu, k většímu dobru duší a k příchodu Božího království, v plném společenství víry, bratrské shodě a svátostném životě, které mezi nimi existovaly během prvního tisíce let života církve“ (Společné prohlášení papeže Pavla VI. a ekumenického patriarchy Athenagory 7. prosince 1965). Zároveň vybízíme ty, kdo stále váhají s jakoukoli formou dialogu, aby naslouchali tomu, co Duch říká církvím (srv. Zj 2,29), který nás v současných historických podmínkách vybízí, abychom světu předložili obnovené svědectví o pokoji, smíření a jednotě.

Jsme přesvědčeni o významu dialogu a vyjadřujeme svou trvalou podporu práci Společné mezinárodní komise pro teologický dialog mezi římskokatolickou církví a pravoslavnou církví, která se ve své současné fázi zabývá otázkami, jež byly v minulosti považovány za rozdělující. Spolu s nenahraditelnou rolí, kterou teologický dialog hraje v procesu sbližování našich církví, oceňujeme další nezbytné prvky tohoto procesu, včetně bratrských kontaktů, modlitby a společné práce ve všech oblastech, kde je již spolupráce možná. Důrazně vyzýváme všechny věřící našich církví, zejména duchovenstvo a teology, aby s radostí přijali dosavadní výsledky a usilovali o jejich další rozšiřování.

Cíl křesťanské jednoty zahrnuje také záměr zásadním a životodárným způsobem přispívat k míru mezi všemi národy. Společně vroucně vzýváme Boží dar míru pro náš svět. Je tragické, že v mnoha regionech našeho světa konfl ikty a násilí nadále ničí životy tolika lidí. Vyzýváme ty, kdo mají občanskou a politickou odpovědnost, aby učinili vše, co je v jejich silách, aby tragédie války okamžitě skončila, a žádáme všechny lidi dobré vůle, aby naši prosbu podpořili.

Nezneužívat Boží jméno

Zejména odmítáme jakékoli využívání náboženství a Božího jména k ospravedlnění násilí. Věříme, že autentický mezináboženský dialog, který zdaleka není důvodem k synkretismu a zmatku, je nezbytný pro soužití lidí různých tradic a kultur. S ohledem na 60. výročí deklarace Nostra aetate vyzýváme všechny muže a ženy dobré vůle, aby společně pracovali na budování spravedlivějšího a solidárnějšího světa a pečovali o stvoření, které nám svěřil Bůh. Pouze tak může lidská rodina překonat lhostejnost, touhu po nadvládě, chamtivost a xenofobii. Ačkoli jsme hluboce znepokojeni současnou mezinárodní situací, neztrácíme naději. Bůh lidstvo neopustí. Otec poslal svého jednorozeného Syna, aby nás spasil. A Syn Boží, náš Pán Ježíš Kristus, nám daroval Ducha Svatého, abychom se stali účastníky jeho božského života, zachovávajíce a chráníce posvátnost lidské osoby. Díky Duchu Svatému víme a zakoušíme, že Bůh je s námi. Z tohoto důvodu svěřujeme v našich modlitbách každého člověka Bohu, zejména ty, kteří jsou v nouzi, trpí hladem, osamělostí či nemocí. Vyprošujeme každému členu lidské rodiny milost a požehnání, aby „jejich srdce byla povzbuzena, sjednocena v lásce, aby měli veškeré bohatství jistého porozumění a poznání Božího tajemství“, kterým je náš Pán Ježíš Kristus (Kol 2,2).

Lev XIV. a ekumenický patriarcha Bartoloměj ve Fanaru, sídle patriarchátu, svým společným prohlášením navázali na deklaraci svých předchůdců, papeže Pavla VI. a ekumenického patriarchy Athenagory, kteří před šedesáti lety ukončili vzájemné exkomunikace z roku 1054.

Pracovní překlad české redakce Vatican News.

Vyznání víry nicejsko-konstantinopolské

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.