Nejde o pouhou volnočasovou aktivitu, během níž se lidé s nejrůznějšími diagnózami snaží zabavit či odreagovat. Je to samostatný terapeutický obor, který pomáhá dětem i dospělým v nejrůznějších životních situacích, stejně jako lékařům, psychologům a psychoterapeutům při práci s jejich klienty.

„Arteterapie patří mezi kreativní terapie, jako je muzikoterapie, taneční a pohybová terapie a dramaterapie,“ říká psycholožka a artepsychoterapeutka Andrea Hlubučková. Zatímco běžná psychoterapie stojí v terapeutickém procesu na dvou pilířích: klientovi a terapeutovi, v kreativní terapii jsou pilíře tři: klient, terapeut a umělecký výtvor (výtvarný, hudební, taneční a pohybový či divadelní). A tyto pilíře fungují jako v trojúhelníku – vzájemné vazby se vytvářejí mezi všemi. Současně arteterapie staví na otázkách přiměřených věku: díky hledání odpovědí může klient sobě i svým životním situacím nebo své nemoci lépe rozumět, nově k nim přistoupit a svůj život proměňovat.

Práce s výsledkem i procesem

Někteří arteterapeuti pracují interpretativně, což znamená, že si s autorem povídají nad tím, co jednotlivé součásti obrázku mohou znamenat nebo jak se dají vykládat. Jiní pracují spíše procesně, proto jim ani tak nejde o výsledné dílo, jako o způsob, jakým vzniklo: co během jeho tvoření klient prožíval, co u toho cítil, proč zvolil daný materiál, barvu, velikost štětce, formát apod. Velkou výhodou takového artefaktu je skutečnost, že je hmatatelný a jako takový se stává záznamem společné komunikace: „Můžete si ho po čase prohlédnout, můžete s ním dřív nebo později pracovat, můžete ho rozstříhat, změnit, spálit, cokoli,“ vysvětluje Hlubučková.

Výtvarné dílo nebo jeho proces tvoření mnoho vypoví. Marek Holub, výtvarník a arteterapeut, uvádí tyto příklady: z díla lze vyčíst vaše emoční rozpoložení; jak přistupujete ke světu – zda je ten přístup spíš otevřený, nebo uzavřený; na co kladete důraz z hlediska své osoby; co vnímáte jako své slabiny nebo jaká je vaše míra motivace ke spolupráci. Prostým porovnáním více artefaktů pak lze zjistit, jestli se daná situace mění – zda se zlepšuje, či zhoršuje.

Ačkoli arteterapie není diagnostický, nýbrž podpůrný nástroj, lze z ní při dostatečném vzdělání arteterapeuta vyčíst i základní psychiatrické potíže. Také je možné zjistit, zda je pod touto diagnózou skrytá další osobnostní problematika, která může být pro klienta rovněž zatěžující. „Vždy je ovšem třeba si uvědomit, že tato zjištění jsou jen přibližná, protože lidská psychika je komplikovaná záležitost, do níž úplně nevidí nikdo,“ upřesňuje Holub.

Pomoci může každému

A komu všemu může arteterapie pomoci? „Každému. Samozřejmě se její podoba liší podle toho, co od ní očekáváme,“ odpovídá arteterapeut Ondřej Bednář a ujišťuje, že totéž platí i pro lidi, kteří jsou přesvědčení, že kreslit a malovat vůbec neumí. Důležitější než samotná výtvarná činnost je totiž vztah s klientem a proces terapie. Arteterapie je otevřená jak lidem s těžkými traumaty, tak těm s lehčími trápeními. „Je to současně velmi silný nástroj k hledání sebe sama, rozvoji osobnosti, obohacení vlastních obzorů a sebepoznání,“ doplňuje Bednář. Podstatnou charakteristikou terapeuta je přitom jeho autentičnost. Kdyby takový nebyl, nemůže chtít autentičnost po klientovi. Kromě toho terapeut dbá, aby se klient v rámci terapie cítil dobře, i kdyby se v jejím průběhu dotkl náročných témat. Zážitek z terapie by měl být zvlášť u dětí vždy příjemný.