Období dospívání je spojeno s prvním navazováním partnerských vztahů, věková hranice se přitom soustavně snižuje díky dřívější pohlavní i kulturní zralosti. „Dítě zažívá a postupně si uvědomuje city, které dosud prožívalo pouze k rodičům, prarodičům či dalším příbuzným. Učí se technologii vztahu, kompromisům, soubojům o moc. Učí se rovněž respektu, úctě, ochotě pomoci. A i v rozchodech může být pro ně díl poučení,“ uvádí dětský psycholog Václav Mertin z online projektu Šance dětem, který poskytuje poradenství rodinám.

„Nevhodní“ partneři?

Mnozí rodiče mohou mít pocit, že na chození mají jejich ratolesti ještě čas, jenže si tím často protiřečí. „Na jedné straně chceme, aby děti byly co nejsamostatnější, jenže ony nám leckdy tento požadavek naplňují podle svého,“ podotýká psycholog.

Jak brát, když se nám jako rodičům partner/ka dítěte zkrátka nelíbí nebo nám přijde nevhodný/á, že vede potomka například do špatné party či odvádí od víry? Jak tento vnitřní boj ustát a jak být dítěti vhodnou oporou? I o tom mluví níže psycholožka a maminka Marie Hlaváčková z pražské Křesťanské pedagogickopsychologické poradny, kde působí jako rodinná poradkyně.

Podobně jako u jiných výchovných témat, závisí mj. na rodinných vzorech, jakým způsobem bude dítě vztahy navazovat. Výhodné proto může být pobavit se o vztahových záležitostech ještě dřív, než dítko začne „randit“. A netřeba zdůrazňovat, že puberťáci jsou extrémně citliví na slovník, který zvolíme.