Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Říjen 2026
Září 2026
Srpen 2026
Červenec 2026
Červen 2026
Květen 2026
Duben 2026
Březen 2026
Únor 2026
Leden 2026
Prosinec 2025
Listopad 2025
Říjen 2025
Září 2025
Srpen 2025
Červenec 2025
Červen 2025
Květen 2025
Duben 2025
Březen 2025
Únor 2025
Leden 2025
Prosinec 2024
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Doma|Jak děti nesou ztrátu

Obsah:

Úvod Doma

Jak děti nesou ztrátu

27. 10. 2026

Tisk

Na některé životní situace se nedá připravit. Úmrtí blízkého člověka je jednou z nich.

Jakoby se čas náhle zastavil a půda pod nohama zmizela. Pak přicházejí první prázdniny, první Vánoce, první výročí – bez něj. Jeho nepřítomnost znovu silně doléhá. Proměňuje se i naše vnímání světa, vztahů a hodnot. Pro někoho je tato zkušenost natolik hluboká, že má pocit, že už není tím člověkem, kterým býval.

Ztrátou málokdy procházíme sami a izolovaně. I lidé kolem nás truchlí, a jsme-li rodiče, jsou vedle nás děti, které prožívají ztrátu spolu s námi. Jak? A jak jim být oporou? A co když sami nemáme dost sil?

Podle dětské psycholožky a poradenské psychoterapeutky Lenky Šamánkové z brněnské poradny Šipka jsou při podpoře truchlících dětí důležité vnímavost, otevřenost a blízkost: „Když dítě ztratí blízkého člověka, může to otřást pocitem jistoty a bezpečí. Proto potřebuje od lidí, kteří o něj pečují, ujištění, že je stále v bezpečí, že se o něj má kdo postarat a že na svou ztrátu nezůstává samo.“

Jak dítě ztrátě rozumí a jak ji prožívá, závisí na mnoha okolnostech – na jeho věku, vztahu k zemřelému a na tom, co se děje v jeho okolí. Každé dítě tak prožívá zármutek po svém.

Postupné uvědomování

Ty nejmenší to ještě nedokážou pochopit, citlivě ale vnímají emoční rozpoložení dospělých. Už miminko může reagovat na jiný tón hlasu nebo způsob houpání. V náročném období tak může dítě více intenzivně vyžadovat blízkost dospělého nebo se dočasně vracet k chování, které dříve překonalo.

V mladším předškolním věku děti téma smrti začínají otevírat samy – třeba když uvidí mrtvé zvířátko. V této vývojové fázi ještě nevnímají důsledek smrti a neuvědomují si, jaké dopady může mít na život ostatních. V průběhu předškolního věku děti začínají chápat nevratnost události a mohou se ptát na věci, které až překvapí svou surovostí. Někdy je to úsměvné. Lenka Šamánková vzpomíná na šestiletou holčičku, která se opakovaně ptala, jak se její zemřelá babička dozví, že zemřela.

Pomáhá, když dětem odpovídáme konkrétně a v rozsahu, na který mají kapacitu. Když zájem dítěte opadne nebo se vrátí ke hře, může to být signál, že už je na něho informací příliš a potřebuje se vzdálit do bezpečí hry. Neznamená to, že už ztrátě rozumí nebo že ho přestala bolet. Příležitostí k rozhovoru na toto téma mohou být také dětské knihy, jako Když dinosaurům někdo umře, O smrti smrťoucí, Máváme ti, dědo! aj. Kolem sedmého až devátého roku si děti stále více uvědomují, že smrt se týká také jich samotných a jejich rodičů. Mohou si představovat, co se stane, až tu máma nebo táta nebudou. Tehdy se může objevit úzkostnější období, kdy děti vyžadují větší blízkost rodiče. Podle Lenky Šamánkové je důležité tuto skutečnost nezastírat a věnovat se jí. Odpovídat dětem pravdivě a současně posílit pocit bezpečí v přítomnosti: „Ano, jednou zemřu… Teď jsem ale tady a jsem tu s tebou.“

Prostor pro hru i pro zármutek

Zejména mladší děti mohou své prožívání vyjadřovat prostřednictvím hry. Dospělí proto nemusí čekat jen na to, až dítě o svých pocitech začne mluvit. Mohou si všímat, co ve hře ukazuje, naslouchat mu a bez hodnocení pojmenovat, co vidí nebo slyší. Tento přístup popisuje také kniha 35 způsobů, jak pomoci truchlícímu dítěti (Cesta domů 2026). Dítě se může chvíli ptát na zemřelého a za okamžik si hrát nebo se smát. Samo o sobě to neříká nic o tom, jak silně ztrátu prožívá. Dítě potřebuje prostor pro zármutek, ale i pro běžný život.

Pro dospělého, který sám truchlí, může být takové střídání těžko pochopitelné. Je náročné v tak rychlých proměnách na potřeby dítěte vhodně reagovat. Důležité je proto mít oporu v jiné blízké dospělé osobě, ke které mají on i dítě důvěru. Může to být někdo z rodiny, přítel nebo učitelka ze školky. Podstatné je, aby se rodič i dítě měli o koho opřít.

Desatero tipů na podporu truchlícího dítěte

1. Naslouchejte dítěti. Nehodnoťte jeho pocity a nespěchejte s radami. Dejte mu prostor vyprávět i mlčet. 2. Mluvte upřímně a srozumitelně. Když něco nevíte, můžete to přiznat. 3. Respektujte jeho způsob truchlení. Smutek nemusí projevovat stejně jako vy nebo jiné děti. 4. Udržujte pravidelný denní rytmus a známé rituály. Mohou dítěti pomoci cítit se bezpečněji. 5. Nabídněte blízkost a objetí, pokud o ně dítě stojí. 6. Hledejte společně způsoby, jak vyjádřit emoce a uvolnit napětí. Může pomoci hra nebo pohyb.

7. Dopřejte si společné chvíle. K činnostem, které jste dělali se zemřelým, se můžete vracet tehdy, když vám to bude dávat smysl. 8. Všímejte si základních potřeb dítěte, včetně jídla a pití. 9. Nabízejte dítěti možnosti, jak se zapojit do vzpomínání a rozloučení. Vysvětlete mu, co může očekávat, a respektujte jeho přání i hranice. Za podporu a bezpečí odpovídá dospělý. 10. Pečujte i o sebe a dovolte si truchlit. Pokud na něco nemáte sílu, požádejte někoho blízkého o pomoc. Podle knihy „35 způsobů, jak pomoci truchlícímu dítěti“. Redakčně upraveno.

Předchozí článek Následující článek