Po Akci K režim změnil klášter v léčebnu

Když žijete přímo v želivském klášteře, nemůže se vás to nedotknout. Při prohlídkách o této události mluvíme pokaždé. Zapsala se velmi hluboko do našich dějin a náš generální opat Jos Wouters říká, že některé události charakter kláštera poznačí jako nové navštívení Pána Ježíše. V roce 1950 nás Kristus navštívil skrze své utrpení. Na akci K vzpomínáme také vždy, když se řekne jméno Josef Toufar, protože po jeho zatčení byl uvězněn i náš opat Bohumil Vít Tajovský.
Naši bratři byli společně s jinými řeholníky odvezeni do internace v Broumově. Zde byli želivští premonstráti nějaký čas internováni v čele s emeritním opatem Bedřichem Vavrouškem a tehdejším převorem našeho kláštera. Opat Bedřich pak zemřel na Moravci, který se na chvíli stal soustřeďovacím táborem. Nikdo z nich se do Želiva nevrátil, protože jakmile v Želivě skončila internace 464 kněží, klášter se proměnil v psychiatrickou léčebnu, která zde byla až do roku 1991.
Jen Bůh umí vše skutečně posoudit. Před ním se neschová žádné utrpení, ani toho pro nás nejméně známého trpitele. Co vím z vyprávění nebo zaznamenaného svědectví, někdy se na sestrách používaly ještě horší manipulační nástroje a praktiky než na řeholnících. Vezměme v úvahu, že se jedná o něžnější pohlaví, o sestry, jejichž povoláním je být duchovními matkami. S kterou matkou by někdo zacházel tak jako s některými sestrami v době internace?!
Bez perspektivy vzkříšení, která se zjevuje na osobě Ježíše Krista, by zřejmě žádný kněz nestál tolikrát nad rakví zemřelého. A asi bychom neustáli ani takovou nepravost, jaká se přihodila internovaným kněžím. Troufnu si říct, že po tolika letech svobody, kterou zažíváme, a klidu válečných zbraní je naše mladší generace trochu zhýčkaná. A proto obdivuji všechny kněze, kteří bez jakékoli záště, zatrpklosti a zahořklosti, často s úsměvem na tváři, ve stáří unesli všechny nespravedlnosti, falešná obvinění, předsudky, manipulaci a demagogii, všechno to zlé, čeho se jim dostalo.
Chtěl bych mít tuto jejich víru. Když potkám jakéhokoli starého člověka, který má nadhled a srší humorem, okamžitě ho žádám o požehnání, abych i já ve stáří měl tento dar.