Vydání: 2018/11 Pět let papeže milosrdenství, 13.3.2018, Autor: Jiří Prinz

Příloha: Diecézní zpravodajství - Pražská arcidiecéze

Skupinka asi deseti lidí se u dvou velkých stolů sklání nad svým dílem. Píší ikony. Ikony se totiž, jak upozorňuje vedoucí kurzu Martin Damian, nemalují, ale píšou. „Ikony se opisují. Jak říkával kardinál Špidlík – co nedokáže svatopisec vyjádřit slovy, vyjadřují ikonopisci obrazem,“ říká Martin Damian, který psaní ikon chápe jako malá duchovní cvičení.
Během čtyř dnů, které kurz v Nových Butovicích zabere, by rád zájemcům část tohoto umění předal. Co tedy musí během tak krátké doby člověk zvládnout, aby si mohl odnést vlastní ikonu? „Celý den zabere jenom příprava dřeva. Musí být dobře opracované a vyztužené tak, aby se nezkroutilo,“ vysvětluje ikonopisec. A pokračuje: „Na opracované dřevo pak přilepím pomocí klihu plátno, které je utkané ze lnu nebo bavlny. Jde o to, aby materiály použité pro tvorbu ikony byly čistě přírodní.“ Barvy pak nanáší postupně: „Při psaní ikony nejdřív nanesu tmavé odstíny. Pak vrstvím barvy na sebe – až po ty nejsvětlejší. K ikonám zásadně patří barvy temperové. Podle starobylé tradice se používají přírodní pigmenty, které se spojí se žloutkem a bílým vínem nebo octem. Úplným zakončením je pak lakování,“ uzavírá ikonopisec.
Každému vnoučeti jednu ikonu
Kurzy pořádá Martin Damian přibližně v dvouměsíčních intervalech, a to na různých místech republiky. Zájem prý bývá značný. „Už měsíc před zahájením bývá plno. I v tomto kurzu jsem musel nějaké zájemce odmítnout,“ prozrazuje. A co lidi na psaní ikon tolik přitahuje? „Láká mě propojení výtvarna s duchovnem. Modlím se u toho a těším se, až budu mít ikonu doma,“ svěřuje se Květa Tauchmanová, která do Prahy přijela až z Podkrkonoší. A dodává, že k psaní ikon ji motivuje ještě jedna věc: „Mám pět vnoučat, a tak bych chtěla pro každé z nich udělat jednu ikonu.“