Vydání: 2008/29 Katolická charismatická konference, 15.7.2008

Jedním z magnetů velehradského setkání ActIv8 je bezesporu vystoupení americké poprockové skupiny SONICFLOOd v rámci benefičního koncertu „Pro Ukrajinu“ v pátek 18. 7. Současnou vůdčí postavou této kapely je Rick Heil – hraje v ní na elektrickou kytaru a zpívá. Důvodem k rozhovoru není ale jen jeho hraní. Je totiž především člověkem, který je vděčný Bohu, že zasáhl do jeho života a zásadně ho změnil.

Před několika lety jsi těžce zápasil s Crohnovou chorobou a byl jsi na tom opravdu špatně. A pak jsi prý prožil zázračné uzdravení...
Měl jsem zmíněnou nemoc celkem 27 let. Trávil jsem hodně času v nemocnici a podstoupil zde operace, při nichž mi vzali skoro 2,5 metru střeva. Myslím, že během těch let, kdy jsem trpěl bolestmi vpodstatě bez úlevy a vždycky jsem musel znova do nemocnice bojovat s nemocí, moje srdce hodně ztvrdlo. A když mě Pán uzdravil, tak nejdřív uzdravil moje srdce. Zaplnil prázdnotu ve mně. Naplnil mě mírem, radostí a láskou, kterou jsem nikdy předtím necítil. A tehdy jsem si řekl, že pokud může uzdravit moje emoce, moje srdce a moji mysl, tak může uzdravit i moje tělo. Nakonec jsem se dostal na jednu špičkovou kliniku v Ohiu, kde mě měli znova operovat, jenže při operaci zjistili, že už nemám žádné stopy nemoci!

Kdy jsi potkal svoji manželku – před uzdravením nebo až po něm?
Moje žena je velice důležitou součástí mého životního příběhu. Setkali jsme se, když jsem na tom byl zdravotně nejhůř. Byl jsem napojen na přístroje a dostával nitrožilní výživu – vůbec jsem už nemohl jíst. Byl jsem blízko tomu, abych se úplně zlomil. A ona mne nepřestávala podporovat a připomínala mi, že Ježíš je velký lékař. Společně jsme se k němu modlili a celou situaci mu předkládali. Tenkrát jsme byli jen kamarádi, ale později jsme spolu začali chodit a nakonec se vzali, protože jsem si uvědomil, že bez ní nemohu žít. Táta mi vždycky říkal: „Rozhlížej se kolem, a když najdeš nějakou, bez které nebudeš moct žít, tak tu si vezmi!“

Pojďme se vrátit k hudbě. Jak ses vlastně dostal k tomu, že chceš svou hudbou uctívat Boha?
Vyrůstal jsem ve věřící rodině, chodili jsme do kostela. Naše rodina byla i dost hudebně založená. V kostele jsme často zpívali, takže jsem zpíval už jako malý. Doma jsme měli klavír, můj táta hrával na basovou kytaru a jednou mě začal trošku učit...

Takže ses stal nejdřív basákem?
Ano. Vyrůstal jsem v Nashville, což je velmi hudební město. Jednou jsem jel v autě a zrovna jsem začínal pracovat jako opravář elektronických přístrojů, ale nějak jsem cítil, že to asi není to pravé, co ode mě Bůh chce. A tak jsem se ho zeptal: Co chceš, abych dělal? No a den nato mi zavolali z křesťanské kapely Big Tent Revival a začal jsem s nimi hrát na basovou kytaru. Hrál jsem s nimi asi pět let. Toužil jsem ale stále víc po tom věnovat se chválám, víc při koncertech mluvit o Bohu. Pak přišla další životní křižovatka – od někoho jsem dostal demo CD kapely SONICFLOOd, která hledala basáka. Jel jsem zrovna ve svém autě rychlostí asi tak 110 km/h a poslouchal tu demo nahrávku, když jsem havaroval. Auto se převrátilo a první, co jsem viděl, když jsem vylezl z jeho trosek, bylo právě album SONICFLOOd, které jsem poslouchal. Řekl jsem si, že Bůh asi vážně chce, abych se jim ozval. A tak jsem začal hrát se SONICFLOOd.

Když jsme u SONICFLOOd, právě natáčíte nové video a připravujete nové CD...
Zrovna jsme dokončili video k písni Look. Spolupracujeme při tom s organizací The Voice of the Martyrs (Hlas mučedníků), která se snaží pomáhat pronásledované církvi po celém světě. Křesťané jsou pronásledovaní v 52 zemích světa a my chceme nejen informovat o této realitě, ale také vést lidi ke konkrétním modlitbám za pronásledované. Co se týče nového alba, mělo by vyjít letos v září. Ještě nemáme jeho název ani grafickou podobu, ale všichni, kdo si předobjednají album na www.sonicflood.com, se mohou podílet na tom, jaká bude jeho konečná podoba i název – a jejich jméno bude vytištěno na bookletu.

Jsi Američan. Vidíš při svých koncertech nějaký velký kulturní rozdíl mezi Evropou a Amerikou?
Vidím. A možná je to tím, na co jsme ve Spojených státech zvyklí. V naší kultuře o křesťanství a následování Ježíše v podstatě všichni vědí – nebo aspoň mají nějakou základní představu. Když ale cestujeme po světě, musíme odložit stranou, na co jsme zvyklí, a dívat se na věci i z trochu jiné perspektivy. Občas máme takové představy, co si o nás asi myslí lidé, kteří o Kristu nikdy v životě ani neuvažovali. V muslimských zemích jsme zase většinou omezeni v tom, co můžeme o Ježíši říkat. Hráli jsme například v jednom sekulárním klubu v Istanbulu. Byl to vůbec první křesťanský koncert v takovém istanbulském klubu. Přišli na něj převážně muslimové, ale my jsme z našich písní nic neměnili, ani z našich svědectví, která na koncertech zaznívají – a jim se to fakt líbilo! Takže když cestujeme za moře, vždycky se těším, protože nikdy nevím, co nám Bůh připraví.
Připravil TOMÁŠ POLÍVKA
(Více informací o přímém přenosu benefičního koncertu z Velehradu na str. 9)