Vydání: 2020/47 Připomínky 17. listopadu, 16.11.2020, Autor: Aleš Palán

Snad od rabi Nachmana z Braclavi pochází výrok, který se přisuzuje také Johnu Lennonovi: Nakonec všechno dobře dopadne – a pokud to dobře nedopadlo, není to ještě konec. Mám naději, že takhle to přesně je. A taky mám velkou víru ve schopnosti lidského rozumu, v lidskou vynalézavost a pracovitost. Dřív či později vyvineme vakcínu na covid-19, vymyslíme technologické řešení klimatické krize a léky na smrtelné choroby. Já vím, že je to naivní technologický optimismus, a hrdě se k němu hlásím.
Především za ni může ten virus, mrcha. Za druhé chladnější počasí, které jednak samo o sobě viru prospívá, ale hlavně nás posílá do vytopených místností s nízkou vlhkostí vzduchu, kde jsme pěkně pospolu na malém prostoru. Za třetí za ni do značné míry může návrat dětí do škol, což skoro určitě přispělo k rozběhnutí epidemie. A konečně, vláda opravdu ignorovala varování odborníků, příliš dlouho váhala s nepopulárním znovuzavedením ochranných opatření, neposílila hygienické stanice a nepracovala dost energicky na systému chytré karantény.
Ne, to si nemyslím. Moje osobní, velmi jednoduchá teologie mi říká, že nám Pán dává velkou svobodu – včetně svobody cpát se nedovařeným netopýrem nebo ignorovat doporučení odborníků a nakazit se na narozeninové oslavě. Na druhé straně věřím, že Pán vede velmi osobní rozhovor s každým z nás. Jinými slovy: nemyslím si, že Hospodin vede prostřednictvím koronaviru dialog s lidstvem, ale mám pocit, že v téhle krizi nějak oslovuje Aleše Palána i Jana Konvalinku. Poznat, co nám říká, to je to, oč tu běží.
Nic tomu nenasvědčuje. Ten virus je hodně konzervativní, je to takový virový pravičák, moc se nemění. Když u něj vznikne chyba (říkáme jí mutace), zpravidla si ji sám rychle opraví. Víme o jediné mutaci, která zvýšila schopnost viru vstupovat do lidských buněk – ale ta je tady s námi už od jara. Jinak je to pořád tentýž starý dobrý koronavirus SARS-CoV-2, který se objevil skoro přesně před rokem v čínském Wu-chanu.

Docent JAN KONVALINKA (nar. 1963 v Chomutově), biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědeckou činnost, vedoucí výzkumné skupiny v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, je autorem řady původních vědeckých prací a držitelem mnoha mezinárodních ocenění. S Ladislavem Machalou je autorem knihy „Viry pro 21. století“, s Alešem Palánem právě vydaného knižního rozhovoru „Spánek rozumu plodí příšery“. Žije v Praze, je ženatý a má dvě dcery.