Vydání: 2021/25 Modlitba na místě popravy, 15.6.2021

Slovo na cestu
Bratři drazí, spolu s vámi a vašimi drahými vyhlížíme den, na který jste se dlouho připravovali, den, kdy budete vysvěceni na kněze a kdy budete sloužit poprvé mši svatou. Předcházelo tomu období rozlišování, zkoušek, modliteb, studia a spousta práce.
Osobně jsem směl celou řadu z vás během této vaší přípravy na kněžství doprovázet a chci vám říct, že to považuji za privilegium. Chci, abyste věděli, že ona formace ke kněžství neprobíhala pouze směrem od nás k vám. I vy jste způsobem, jakým žijete svůj život a svou víru, formovali mě a pomohli jste mi na mé cestě víry.
Pro představené v semináři znamená každý červen také čas loučení právě s těmi bohoslovci, kteří svá studia již ukončili a jdou dál, „jinam, aby i tam kázali, neboť proto vyšli“ (srov. Mk 1,38). Z lidské stránky je to vždycky trochu těžké, protože si s sebou každý odnášíte kousek mého srdce. Ale aspoň se člověk trochu dokáže vcítit do toho, co prožívali vaši rodiče, když vám dali potřebnou svobodu a vypustili vás z rodinného hnízda, abyste šli dál po cestách Páně. Z pohledu víry a naděje je to ale období radosti, protože v každém z vás jsem „získal bratra“ (srov. Mt 18,16). Vítejte mezi svými spolubratry kněžími. Jdeme do toho společně.
Často býváme vyzýváni anebo sami vyzýváme druhé k prosebným modlitbám za nové kněze. Nyní je na místě spíše poděkovat. Na prvním místě Pánu Bohu za to, že nám posílá vás. Na druhém místě vám, že jste toto jeho pozvání uslyšeli, přijali a darem sebe sama na něj štědře odpověděli. Každý z vás je pro nás viditelnou známkou toho, že „Hospodin se stará“ (srov. Gn 22,14). Díky za vaši odvahu učinit rozhodnutí na celý život, zvláště v dnešní době, pro niž je typické spíše „nevaž se, odvaž se!“.
Přeji vám, abyste si v sobě uvnitř uchovali radost a nadšení ze dne své primiční mše sv., radost z Hospodina a z lidí, kteří tam budou s vámi, především ze svých rodičů. V duchu jim tisknu ruku s vděčností za to, že vás přivedli na svět, a za vše, co pro vás až do tohoto dne vykonali. A chci je ujistit, že tím, že vás nyní lidsky ztrácejí, vás ale skutečně získávají. I takto lze chápat podobenství Pána Ježíše o pšeničném zrnu, které se ztrácí v zemi právě proto, aby mohlo přinášet úrodu. Maminka sv. Dona Bosca svému synu v den kněžského svěcení prý řekla: „Jsem si jistá, že se za mě každý den budeš modlit, ať budu živá, nebo mrtvá. To mi stačí (…) Od nynějška mysli pouze na spásu duší.“
Místo přání hodně štěstí vás prosím, abyste se otevírali Duchu Svatému a často ho vzývali. A ještě malé doporučení (nejen) pro primiční den: služ mši svatou, jako by byla první, jako by byla poslední, jako by byla jediná.