26. 6. 2018
Jak žít neobyčejně, a přitom prostě? Nehledat stále nové zážitky, ale naopak se ohlédnout zpět k našim předkům. Tomáš a Kristýna Beníčkovi se rozhodli prožít svůj svatební den tak, jak ho prožili jejich prarodiče. Vsadili na dávno vyzkoušené zvyklosti a objevili bohatství.
Vydání: 2018/26-27 Putování za sv. Cyrilem a Metodějem, 26.6.2018, Autor: Karolína Peroutková
Příloha: Léto s KT
: Oba pocházíme z moravského Slovácka, konkrétně ze Suché Loze, obce ležící na Uherskobrodsku, kde se ještě v polovině minulého století některé svatby odehrávaly v lidovém kroji podle místních zvyků. Chtěli jsme to také tak a podle historické literatury a vzpomínek pamětníků jsme připravili scénář – kam půjdeme, co se bude odehrávat, naučili jsme se vybrané texty, písničky.
Ale až v den svatby, „naživo“, jsme ucítili hluboký smysl toho všeho. Najednou jsme vnímali, že nepředvádíme přehlídku tradičních svatebních zvyků, ale naopak prožíváme hluboký a skutečný den.
Jde o takové smíření, které se dřív dělávalo při odchodu potomka z domu. Aby se pěkně rozloučil, odešel v dobrém, aby se urovnaly všechny rozepře z minula. Celý odchod se tím vlastně ulehčuje.
Klekl jsem si tedy před rodiče a řekl: „Mamičko, tatíčku, co jsem vám kdy udělal, čím vás rozhněval, prosím, odpusťte mně to.“ Třikrát dokola jsem to zopakoval a nakonec mi dali rodičovské požehnání a řekli, že mi odpouštějí. Vycházel jsem z domu mé babičky, odkud pochází můj otec, ale už tam dávno nebydlíme. Symbolicky to ale mělo stejnou hodnotu. Já i Týnka jsme ten den chtěli začít tam, kde se cítíme doma – každý v domě prarodičů.
Tomáš: Pěšky přes dědinu, jak se chodívalo. Předtím jsem si sice myslel, že půjdeme okolo, že nebudeme všem „cpát“ naši krojovanou svatbu, ale pak jsme si s Týnkou uvědomili, že pro ty, které folklor zajímá a kteří nás znají, bychom mohli připravit nevšední zážitek. Hráli nám kamarádi z cimbálovky, vzali jsme nějaké víno a slivovici, bylo to veselé. Většina ze svatebčanů byla také v kroji, kdokoli se tak mohl připojit.
Nastrčení falešné nevěsty, různé scénky, ale hlavně odprošování mých rodičů. To už jsme si před ně klekli oba a text nám předříkával družba. Byl stejný jako předtím u Tomáše, jenom na konci jsme dodávali: „Pro pět ran Kristových, pro Panenku Mariu.“ Musím říct, že na začátku jsme nad těmito tradicemi moc nepřemýšleli, brali jsme to tak, že je prostě zopakujeme, jak se dělaly dříve. Rodičům jsme pak řekli, že na závěr mají říct, že nám odpouštějí, nebo co budou chtít.
Jenže v ten okamžik na mě dolehla jeho síla: pocit, že můj další nový život s Tomášem začíná s čistým štítem.
Vydavatel: KatMedia s.r.o.
ISSN 0862-5557 (Print)
ISSN 2787-9593 (Online)
Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.
Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.
Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou
Nastavení souborů cookies
Soubory cookies jsou malé textové soubory, které se ukládají do vašeho zařízení při navštěvování webových stránek. Soubory cookies používáme k různým uživatelským, analytickým a marketingovým účelům (například pro zapamatování přihlašovacích údajů k vašemu účtu, apod.).
Své předvolby můžete měnit a odmítnout určité typy cookies, které se mají ukládat do vašeho zařízení. Můžete také odstranit všechny soubory cookie, které jsou již uloženy ve vašem počítači. Tím však můžete přijít o některé uživatelské vymoženosti našeho portálu.