Představme si nějakého člověka, kterého známe jako slušného, a najednou nás překvapí opačným chováním. Podobně by mohl být někdo překvapen Ježíšem, když slyšel v evangeliu jeho slova o ohni, který má hořet, a o úzkosti ze křtu, do kterého má být ponořen: „Nepřišel jsem dát mír na zemi, ale rozdělení.“ Je to stále ten, který o sobě řekl, že je tichý a pokorný srdcem?
Vydání: 2019/33 Papež: Oživme sílu Evropy, 13.8.2019
Náš Pán ale boří naše zjednodušené představy, protože přišel jako ten, který je „ustanoven k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat“, jak čteme u Lukáše. Přináší tedy spásu, ale i soud; je sice pokojem, ale tento pokoj musí být vybojován. Ježíš je ovšem stále větší než naše srdce a naše myšlení. Neboť skutečně přišel, aby přinesl pokoj, takže „světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé“ (Jan 3,19). Hříchy lidí jsou tedy vážnou překážkou pro všeobecný mír, pro klidné a přátelské vztahy mezi jednotlivci, národy, v rodinách a všude, kde se lidé setkávají. Proto opravdového pokoje, který přináší Kristus, nemůže být dosaženo jen polovičatými kompromisy, které nikoho nic nestojí a jen se tváří, že jsou myšleny vážně. Pán nenabízí pohodlný a bezstarostný život, neboť oheň, který vrhá na zem a o němž si přeje, aby hořel, je ohněm soudu, který volá na poplach a rozděluje. Křest, kterým chce být pokřtěn a jenž ho naplňuje úzkostí, není žádnou idylickou událostí, ale je to křest krví, který přijme na kříži. Tento nástroj jeho popravy je znamením skutečného pokoje, pro který položili na různých popravištích svůj život mnozí odvážní věřící, počínaje prvomučedníkem Štěpánem.
Aby mohl do lidského srdce přijít pravý pokoj, musí být nejprve všechno jen polovičaté, předstírané a povrchní překonáno. To se týká především naší víry: má být hluboká, stálá, opřená o zakoušení Boží přítomnosti, podporovaná modlitbou, znalostí Písma a darem eucharistie. Jedině tak dosáhneme potřebné vnitřní jednoty, která se příznivě projeví ve vztahu k bližním a je účinnou obranou vůči okolnímu světu, který se mylně domnívá, že je jediným pánem všeho. Tomuto bludnému přesvědčení vyhlašuje Ježíš boj a nabízí skutečný pokoj, který „svět nemůže dát“ (Jan 14). Svědkem jeho úmyslů a hlasatelem radostné zvěsti je jeho církev, do které patří každý, kdo uvěřil, a tím převzal povinnost nejen hlásat, ale důsledně za všech okolností žít podle poznané Boží vůle, jak to prohlásil Martin Luther King: „Naše schopnost milovat a trpět musí být větší než nenávist těch, kdo proti nám bojují.“
