Vydání: 2010/38 Pronásledování křesťanů, 14.9.2010, Autor: Jiří Prinz
Předobrazem postavení křesťanů v muslimském světě může být situace v zemi, která dala světu Korán, v Saudské Arábii. „Král Abdalláh při audienci u papeže prohlásil, že Saudská Arábie je vlastně jedna velká mešita a uvnitř mešity přece není možné postavit kostel,“ říká František Kopečný.
Podle této filozofie pak vypadá také postavení křesťanů v této zemi: veřejné nemuslimské bohoslužby jsou zakázány, případnou konverzi k jinému náboženství je možno trestat smrtí a křesťané cizího původu jsou ze země vypovídáni. „V roce 2006 byli během společné bohoslužby zatčeni čtyři východoafričtí křesťané. Okamžitě byli obviněni z kázání muslimům, zakládání sborů a shromažďování žen a mužů ke společným modlitbám. Po měsíčním věznění byli následně deportováni ze země,“ tvrdí František Kopečný. Velmi zlému zacházení jsou křesťané vystavováni v řadě afrických muslimských států. Například v Nigérii zavedlo v uplynulých letech dvanáct severních států islámský právní řád, což vedlo k řadě násilných incidentů, jež si vyžádaly i mnoho obětí na životech. „V roce 2006 zde byli mnozí křesťané fyzicky napadeni a někteří přišli o život. Církevní budovy byly vypalovány, obytné domy a obchody ničeny. Z mnoha lidí se stali uprchlíci ve vlastní zemi a znovu se prohloubilo fyzické i zeměpisné rozdělení mezi křesťany a muslimy,“ připomíná František Kopečný. Rovněž Somálsko je zemí zmítanou politickou nestabilitou, v níž neexistuje žádná zákonná ochrana svobody vyznání. Státním náboženstvím je zde islám a křesťanská minorita čelí opakovaným útokům ze strany náboženských fanatiků. „V roce 2006 bylo nejméně šest křesťanů pro svou víru zavražděno. Ve většině případů se jednalo o bývalé muslimy, kteří přišli o život, jakmile se o jejich konverzi někdo dozvěděl,“ dodává František Kopečný.
Kolaboranti se západem
Ještě horší je postavení křesťanů v Přední Asii. Jen v Íránu bylo v poslední době pro údajné odpadlictví popraveno 28 křesťanů. Přitom v zemi jsou křesťané uznanou náboženskou menšinou, které je v ústavě zaručena svoboda vyznání. Podobná je situace i v sousedním Iráku. „Mnozí Iráčané vnímají Západ jako křesťanský, a tak křesťany považují za kolaboranty. V roce 2006 bylo několik křesťanů zavražděno, vystaveno hrubému zacházení nebo uneseno. Církevní budovy byly ostřelovány a byly v nich odpalovány nálože. Mnozí iráčtí křesťané proto raději uprchli ze země,“ upozorňuje František Kopečný. Ani v Pákistánu není postavení křesťanů o mnoho lepší. Pokud je v této zemi někdo shledán vinným z urážky Mohameda, hrozí mu trest smrti. „K zadržování a věznění na základě obvinění z rouhání přitom dochází bez zatykače a špatné zacházení ve vazbě je zcela běžným jevem. Soudní procesy se mohou táhnout celá léta, obvinění jsou během procesu často zavražděni,“ tvrdí František Kopečný. Pro obvinění z rouhání zde byli v létě zavražděni i protestantský pastor se svým bratrem. V reakci na tuto událost zaslala Světová rada církví pákistánskému prezidentu dopis, v němž ho požádala, aby se zasadil o zrušení zákona o rouhání, neboť je zdrojem pronásledování náboženských menšin. Rovněž v řadě muslimských zemí bývalého Sovětského svazu zažívají křesťané časté ústrky. Například v Uzbekistánu byl před časem přijat zákon, podle něhož je možné za tisk náboženské literatury odsoudit člověka až ke třem letům vězení. „Televize vykresluje křesťany ve velmi negativním světle. Jsou vnímáni jako následovníci západního náboženství nebo jako členové extremistické sekty. A tak se několik tisíc uzbeckých křesťanů nachází pod značným tlakem. V roce 2006 bylo mnoho zahraničních křesťanských pracovníků deportováno ze země,“ říká František Kopečný, podle něhož není o mnoho lepší ani situace v sousedním Turkmenistánu. „Křesťanům je zde často vyhrožováno, nejsou přijímáni do zaměstnání, čelí obtěžování a fyzickému bití. Křesťanská společenství musí ukončovat svou činnost, církevní budovy jsou konfiskovány nebo demolovány. Křesťanským studentům je odpírán přístup na vysoké školy,“ upřesňuje František Kopečný.
DVOJÍ TVÁŘ TURECKA
Dokonce ani v zemi, která usiluje o vstup do Evropské unie, v Turecku, není křesťanům co závidět. Z paměti ještě nevymizela vzpomínka na vraždu římskokatolického kněze Santora, který zemřel během vlny muslimského pobouření nad papežovou přednáškou v Řezně v roce 2006, když v červnu letošního roku přišla další vražda. Tentokrát se její obětí stal biskup Luigi Padovese. Nejnověji pak vyvolal rozruch případ íránské rodiny, která odešla do Turecka ze strachu před politickým pronásledováním. V nové vlasti hromadně přestoupili ke křesťanství, a i když jim Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky přiznal uprchlický statut, Turecko je deportovalo zpátky do Íránu.
