Vydání: 2008/44 Dušičky, 29.10.2008

Je nutné, aby kněží nosili nákladné ornáty? Možná by stačila štola v patřičné liturgické barvě a tmavý oblek. Prostotou by mohla církev získat víc věřících.

Liturgický oděv má svou bohatou historii, která podmiňuje jeho formu i liturgické užití dnes. Na počátku stojí praxe tehdejšího běžného civilního oděvu. Avšak záhy se objevují snahy o zavedení svátečního liturgického roucha, kdy tento oděv měl být odlišný od každodenního oblečení věřících. Teprve v pátém století papež Celestin píše biskupům v Galii, aby kněží při liturgii byli oděni jinými rouchy než běžní věřící. Páté století jako počátek liturgického oděvu kléru potvrzují i další písemné a ikonografické prameny. Od šestého století do dnešní doby pak liturgická roucha prošla vývojem od bohatosti a vznešenosti až k „střízlivosti“, kterou zdůrazňují současné církevní směrnice. Jsme dědici této tradice a nemůžeme vývoj v oblasti liturgických rouch přehlížet.
I když nelze stanovit obecná pravidla k užívání v minulosti zhotovených nákladných ornátů, přesto je třeba zdůraznit, že tyto oděvy byly vyrobeny v jisté době pro jistý druh liturgie a dnešní situace je zcela jiná. Střízlivost a důstojnost současných liturgických rouch má odpovídat nejen obnovené liturgii po II. vatikánském koncilu, ale také současnému poslání církve. Víme, jak je důležité, aby církev ve světě vydávala svědectví víry a byla tou, která slouží. Liturgický oděv je výrazem pochopení smyslu liturgie a také tohoto poslání církve. Současně je liturgický oděv i obrazem estetického cítění: ne každé liturgické roucho se hodí do daného liturgického prostoru. Liturgický oděv by měl být důstojný a přispívat ke kráse liturgie.

BĚŽNÉ HODNOCENÍ NEOBSTOJÍ
Nejsem přesvědčen, že prosté a jednoduché liturgické oděvy získají více věřících. V pokoncilní liturgické praxi se objevují případy, že kněží neoblékají patřičná liturgická roucha, což může být na pozadí dané otázky. Jestliže ovšem vatikánská kongregace užití předepsaných liturgických rouch zdůrazňuje, tak tím poukazuje na jejich teologickou a symbolickou hodnotu.
V běžném životě nazíráme na věci a dění z pohledu účelu, smyslu a praxe. Skrze liturgii vstupujeme do prostoru, kde platí jiné vnímání věcí a dějů, zde neobstojí naše běžné hodnocení. Pochopení liturgie a také liturgických rouch je dáno jejich teologickou hodnotou. Každý liturgický oděv něco znamená a kněz, při oblékání jednotlivých částí, si v modlitbě tento symbolický význam parament připomíná.
Souhlasím s tím, že církev nemá být honosnou a okázalou, přesto zmíněnou prostotu nelze programově aplikovat do všech sfér jejího života.
P. Pavel Kopeček, vyučující liturgiky na CMTF UP v Olomouci