Kdo a jak může vést bohoslužbu slova?

Co vlastně musí bohoslužba bez kněze obsahovat a kdo jí může předsedat? Jednou totiž k nám do farnosti nepřijel z vážných důvodů kněz a bohoslužby slova se ujal laik. Kromě proměňování obsahovala všechno. Bylo to tak dobře?

Podle instrukce Redemptionis Sacramentum (RS) z r. 2004 od Kongregace pro bohoslužbu a svátosti (čl. 164) mohou bohoslužbu slova, která se slaví v neděli tam, kde nemůže být pro nedostatek kněží eucharistická bohoslužba, vést jáhni nebo biskupem pověření laici. Pokud jde o laiky, navrhne farář biskupovi nejprve z ustanovených lektorů a akolytů. Nejsou-li, pak vybere jiné vhodné věřící muže či ženy (směrnice Slavení neděle bez kněze /SNBK/ z r. 1988 od téže kongregace, čl. 30). Vybraní laici by měli být na tuto službu připraveni vhodným kurzem. Bohoslužby mají mít podle instrukce SNBK (čl. 41) tuto strukturu: Úvodní obřady – ty ze shromážděných věřících vytvoří společenství připravené naslouchat Božímu slovu. Liturgie slova – v ní sám Bůh mluví ke svému lidu, zjevuje mu tajemství vykoupení a spásy; lid odpovídá vyznáním víry a společnou modlitbou přímluv. Díkuvzdání – při něm je Bůh veleben pro svou nesmírnou slávu. Následuje buď hned po přímluvách, nebo před modlitbou „Otče náš“, nebo po sv. přijímání. Obřad sv. přijímání – jím se vyjadřuje a uskutečňuje společenství s Kristem a s bratry a sestrami. Závěrečné obřady – jimi se zdůrazňuje vztah mezi liturgií a křesťanským životem. Bohoslužby bez kněze samozřejmě nemají obřad přípravy chleba a vína a žádnou eucharistickou modlitbu! Nedělní bohoslužby slova spojené se sv. přijímáním a vedené laiky vznikly v 1. pol. 60. let v bývalé NDR. Praktikovaly se ovšem tak, že posvěcené hostie si pro sv. přijímání přivážel vedoucí bohoslužby ze mše slavené tutéž neděli v blízkém okolí. Tento způsob doporučuje jako první též instrukce SNBK (čl. 47) a teprve potom způsob běžný u nás, že se přijímají proměněné hostie z předchozí nedělní mše slavené v tom kostele. U nás se tak potlačuje vědomí, že řádným slavením neděle je eucharistická slavnost. A samozřejmé spojení bohoslužby bez kněze se sv. přijímáním nahrává též tomu, že se zastírá nedostatek kněží. Někde takové bohoslužbě lidé říkají „jáhenská mše“ a vzniká dojem, že nedostatek kněží není problém, protože sv. přijímání je tak jako tak. Vzhledem k nebezpečí záměny nedělních bohoslužeb bez kněze s eucharistickou slavností se některé biskupské konference již dříve vyjádřily, že by se tyto bohoslužby neměly spojovat se sv. přijímáním samozřejmě, ale spíše výjimečně. Rovněž instrukce RS v čl. 165 doporučuje biskupům, aby obezřetně zvážili zařazení sv. přijímání do těchto bohoslužeb. Nemá se říkat, že laik bohoslužbě slova „předsedá“, neboť předsedat jí může řádně jen kněz nebo jáhen. Z toho důvodu, když vede bohoslužbu bez kněze laik, nemá používat ani předsednické sedadlo, nemá používat pozdravy „Pán s vámi“ a všechna gesta připomínající kněze nebo jáhna. To vše proto, aby nebyl narušován církevní řád a podporovalo se vědomí, že řádným slavením neděle je eucharistická slavnost, a té může předsedat jen biskup nebo kněz (srov. instrukce SNBK, čl. 39 a 40).