V každém čísle KT najdeme stránku věnovanou liturgii s kalendářem na celý týden, nedělními čteními a také s přehlednou tabulkou, která uvádí dokonce čísla stránek všech pěti částí breviáře v jeho starším i novějším vydání. Každému dni v týdnu je věnován jeden řádek, a tak je orientace poměrně snadná. Najdeme tam i antifony k žalmům, a protože nyní platí cyklus B, neměla by přijít záměna nebo ztráta času spojená s hledáním antifony určené pro ten který den.

Jak píše Romano Guardini, „dobrá modlitba může být pro vnitřní život člověka tím, čím je chléb pro hladovějícího, lék pro nemocného nebo květina pro tonoucího v každodenní šedi“. To platí samozřejmě i pro žalmy s antifonami, které sice vznikly před dávnými časy v jiném prostředí a za jiných okolností, přesto jako inspirované texty vedou k setkání s Bohem. Dal jim vzniknout Duch Svatý, aby se nám staly školou modlitby.

Ta má být především pravdivá, ne nasládlá nebo sentimentální, aby nás vedla za ruku a ukazovala na Lásku a Moudrost, které k nám takto přicházejí. A má být také pozorná, aby odpovídala našemu vnitřnímu smýšlení – ať se modlíme sami či ve společenství. Ostatně nikdy nejde jen o soukromou záležitost, protože svou vírou v Krista se sjednocujeme s celou církví, jež je oživována jeho duchem. Nastane tak neviditelné spojení v této jednotě po vzoru prvních křesťanů, kteří měli „jedno srdce a jednu duši v Bohu“, jak čteme v Lukášových Skutcích.

Když takto hovoříme s Bohem, máme jistotu, že jeho láska nám naslouchá a učí nás vložit vše, věci malé i velké, do jeho rukou a nespoléhat jen na sebe. Tak přichází sjednocení modlitby se životem, neboť se takto dáváme Bohu k dispozici. Otevřené srdce věřícího je připraveno k přijetí Božích darů, především vnitřního pokoje, útěchy a síly Ducha Svatého. Pak vnímáme Otcovu jinak neviditelnou přítomnost svým vnitřním zrakem, neboť už prorok Izajáš napsal (45,15): „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“

Pravidelná modlitba breviáře, jak k ní vybízí i KT, nám toto vidění Boží tváře velmi usnadňuje, ovšem nesmíme zapomenout, že jde o formu, které máme dodat obsah, abychom neupadli do mechaničnosti, která by byla znakem unaveného, netvůrčího a nepřitažlivého křesťanství. To by byl pravý opak toho, co potřebujeme my i naše okolí. Tam míří Pánovo varování před mnohomluvností – viz Mt 6,7: „Když se modlíte, nebuďte při tom povídaví jako pohani. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov.“ Takže platí zásada pokorné soustředěnosti, aby nás neminulo všechno bohatství, které je pro nás připraveno díky společenství s Duchem, který je pravdou a životem. Jak zdůraznil koncil, všichni pokřtění jsou svým znovuzrozením a pomazáním od Ducha Svatého posvěceni jako duchovní chrám a svaté kněžstvo.