Vydání: 2022/4 Kolik lidí se hlásí k víře, 18.1.2022

Tak nějak lze interpretovat Lukášovu předmluvu toho, co církev ve 4. století prohlásila mocí své autority za pouze jedno ze čtyř schválených evangelií, zatímco jiná zakázala a skryla, protože odporovala oficiálnímu pravověří. Autor Lukášova evangelia si však s nějakou jedině správnou naukou ještě hlavu neláme. Spěchá ale svému příteli (možná i nějaké evangelizované skupině) sdělit, čím jako křesťan žije a co mu dává smysl života: Jsou to již desítky let tradované příběhy a obsahově silná podobenství, která Ježíš vyprávěl o zodpovědnosti k daru života, tedy o milosrdenství, o odpuštění a o pochopení Božích strategií. To vše Lukáš od starších vypravěčů vyslechl a pečlivě zaznamenal, byť již některé vykazovaly i legendární prvky, což však na síle výpovědi nic neubralo.
„Theofile, je to opravdu spolehlivé, vyzkoušel jsem to na svém vlastním životě a ty to zkus žít taky. Čti si můj text znovu a znovu a uvidíš, že i když jsem to psal já, který u toho nebyl, Ježíšův životní příběh se vším, co se okolo něho říká, mne uchvátil. A protože je žitelný pro mě, nabízím ho i tobě. Je v tom totiž kus Boha na zemi a o to jde. Proto jsme si, jak se dozvíš z mé druhé knihy, přestali v Antiochii říkat ‚učedníci‘ a definujeme se jako Christianoi, Kristovci, tedy ti, kteří chtějí žít jako On.“
Předmluva Lukášova evangelia je tedy navýsost důležitý text nejen pro svého prvního adresáta. Bez tohoto zorného úhlu pohledu nás totiž smysl textů může minout a budeme pak evangelium používat jen pro stavbu nějakých třikrát podivuhodných identitárních věrouk. Ale to by bylo jistě zoufale málo!