Vydání: 2023/10 Deset let s Františkem, 7.3.2023

Poutník, který ve Svaté zemi jede z Jeruzaléma do Galileje, navštíví rád i dnes na úpatí hor Ebal a Garizim studnu, kterou nechal vykopat Jakub, praotec Izraele. Voda do ní proudí z živého pramene, a v Janově evangeliu čteme: „Ježíš, unavený chůzí, se u té studny posadil. Bylo kolem poledne.“ Posaďme se u oné studny s naším Pánem i my, abychom uvažovali o setkání božího Syna se Samaritánkou. On se nám přece „podobá ve všem kromě hříchu“. Cítí polední vedro a je unaven dlouhou chůzí. A můžeme si pro sebe dodat, že hledá a touží se setkat s každým z nás – proto ta dlouhá cesta! Jeho slova řečená Samaritánce platí i nám: „Kdo se napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života.“ Takže na nás čeká na všech cestách a u všech studní, a neodradí ho ani únava, ani zklamání, když ho někdo odmítne. Pánův rozhovor s onou ženou, který může někdo označit za beznadějný, svědčí o tom, jak právě on může život člověka radikálně změnit. Vždyť život této stále ponižované ženy dostává nový smysl a novou důstojnost. Trosky a mravní bída jejího života prozářil paprsek pravdy, vnitřního světla a nového poslání hlásat radostnou zvěst: ubohá, která nechtěla nic než džbán plný vody, se stává nádobou, naplněnou radostí a nadějí. Je to jako při svatbě v Káni: tam byly prázdné nádoby naplněny vodou, která se proměnila ve víno nového, smysluplného života. Kdo tedy v Ježíše uvěří, prožije vnitřní změnu: vnitřní prázdnota naplněná vodou, která nemůže uhasit žízeň jeho duše, je překonána vínem, které dodává životu novou naději.
V postní době nám jde o to, abychom se každý podobně s Ježíšem setkali a slyšeli to, co řekl u studny oné ženě: „Kdybys znal Boží dar a věděl, kdo ti říká: ‚Dej mi napít‘, spíše bys ty poprosil jeho, aby ti dal živou vodu.“ Ano, kdybychom věděli, kdo je Bůh a co nám jeho Syn může darovat! Neboť On je mocný, vládne nade vším, neboť všechno stvořil a prostřednictvím církve zve každého z nás ke spolupráci na šíření jeho radostné zvěsti. Snažme se s ním v této postní době často setkávat, neboť Jakubovy studny jsou všude jako místa setkání s Pánem, který nás tam čeká. Nejde ovšem jen o navyklou návštěvu mše, abychom splnili nedělní povinnost. I Samaritánka chtěla pouze naplnit džbán vodou a jít domů. Ale uznejme, že i my můžeme získat daleko víc: totiž poznat a prožít, že na nás čeká náš Pán a zve nás svými božskými slovy a pohledem plným lásky ke každému z nás, abychom jeho stálou přítomnost v našem srdci prožívali co nejčastěji, nejen během návratu z kostela domů. Neboť On mluví ke každému z nás a zve k následování v duchu a pravdě, neboť Bůh je pravda, i když naše okolí to třeba neuznává. O to víc nás chce provázet a posilovat doslova na každém kroku.