Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Listopad 2026
Říjen 2026
Září 2026
Srpen 2026
Červenec 2026
Červen 2026
Květen 2026
Duben 2026
Březen 2026
Únor 2026
Leden 2026
Prosinec 2025
Listopad 2025
Říjen 2025
Září 2025
Srpen 2025
Červenec 2025
Červen 2025
Květen 2025
Duben 2025
Březen 2025
Únor 2025
Leden 2025
Prosinec 2024
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

František Kohlíček zemřel s poctou ČT

5. 2. 2007

Tisk

Vydání: 2007/6 Živá farnost, 5.2.2007, Autor: Tomáš Svoboda

Příloha: Doma

Otec František Kohlíček celý život sloužil a nečekal uznání ani vnější úspěšnost. O to působivější je okolnost, že právě v noci v pondělí 29. ledna 2007, kdy umíral, se mu dostalo za jeho obětavý život vrcholného veřejného uznání – Česká televize tou dobou vysílala jeho portrét (v cyklu „Příběhy železné opony“). V tu krátkou chvíli se znovu stal adresátem vděčných vzpomínek nás tisíců, kterým prokázal dobro. V tutéž dobu jeho pozemský život skončil tak tiše a přirozeně, jak celý probíhal. V jeho životě bylo tolik utrpení a trpěné zášti, že by měl plné právo na hořkost, sebelitování a odpor k viníkům. Síla nenávisti spočívá v tom, že i nevinnou oběť nakonec přinutí nenávidět a udělá z ní dalšího šiřitele nenávisti. Pater Kohlíček nad nenávistí zvítězil a nenechal se jí ovládnout. Jako Ježíš.
Jakožto mimořádně nadaný student byl vyslán na studia v Římě, která úspěšně absolvoval a po návratu do vlasti se stal vicerektorem kněžského semináře. Zdánlivě nadějná kariéra byla vzápětí po většinu jeho života ovlivněna nástupem totality. Společně s většinou poctivých duchovních byl zatčen a bezdůvodně odsouzen. Strávil deset roků v komunistických věznicích a další desetiletí komunistické perzekuce na „svobodě“. Přesto nikdy nemluvil o politice ani o svých nepřátelích. Za mnoho let, kdy jsem ho znal, si pamatuji na toto téma pouze jedinou jeho větu: „Rozklad v jejich řadách je ohromný.“ My, kteří jsme měli tu čest být vystaveni jeho tichému a blahodárnému působení, na něj vždycky budeme vzpomínat jako na člověka nenápadného a pokorného. Byl neustále připraven pomáhat a v každé životní situaci hledal skulinky a příležitosti, jak by mohl spáchat nějaké dobro.

Na hranici dovoleného
Když jsem ho poprvé poznal v sedmdesátých letech, působil ve farnosti v pražských Holešovicích. Jeho hlavní iniciativou byla péče o nás – děti a mládež – tedy přesně to, čemu chtěl tehdejší komunistický systém zabránit. Nepatřil k disidentům, kteří konali svoje činy veřejně a sklízeli za to obdiv lidí a prudké reakce represivního systému. Pater Kohlíček pracoval nenápadně – vždy těsně na hranici dovoleného. Sloužil bohoslužby, které byly ve skutečnosti výukou náboženství, zúčastnil se srazů a výletů, které pro něj byly příležitostí k jemné pastoraci – a především byl vždy k dispozici každému, kdo ho potřeboval.
Bylo až podivuhodné, jak dlouho mu v Holešovicích tato činnost procházela. Jistě na tom měla velký podíl jeho laskavá bezkonfliktní osobnost, která na každého – i na komunistické aktivisty – působila smířlivě a nevyvolávala konfrontace. Nicméně jeho práce s mládeží měla bohaté výsledky a bylo jen otázkou času, kdy tyto plody vyvolají příslušnou odezvu systému. To se stalo v roce 1983, kdy byl z Prahy přeložen do Chválenic u Plzně, do zapadlé farnosti bez mládeže. Jeho poslední bohoslužba v Praze se stala tichou manifestací, při které i dospělým chlapům tekly slzy.
Vrchnost doufala, že v nové farnosti nebude mít příležitost k „ilegální činnosti“. To se naplnilo jen částečně: „jeho mládež“ za ním začala jezdit i do Chválenic, pomáhala mu při opravách zanedbaného kostela a fary a zanedlouho zde začala fungovat i víkendová setkání s pastorační náplní.
Do Prahy se pater Kohlíček vrátil až ve svých 75 letech v roce 1990, a to do farnosti v Karlíně, kam ho přitahovalo jemu blízké duchovní zázemí v Hnutí fokoláre. Tam také dosloužil do svých 92 let.
Velkým vzorům vzdáváme čest tím, že je napodobujeme. Snad někdy i ve velkých věcech, ale také v maličkostech. Já často používám rčení, kterým otec Kohlíček pokorně a pobaveně odpovídal na otázku, jak se má: „Líp než si zasloužím.“

Zaujal vás článek?

Katolický týdeník můžete číst celý v elektronické podobě.

Vyzkoušejte si jej na 3 týdny ZDARMA! Registrujte se
Využijte výhodné předplatné! Koupit předplatné

Kromě toho získáte:

  • Informace o novinkách KNA
  • Akční nabídky z e-shopu Církev.cz
  • Přehled o Vašich objednávkách z e-shopu