Vydání: 2020/31 Farnosti do dnešní doby, 28.7.2020, Autor: Kateřina Šťastná

Dostala „svůj“ portrét, který namalovala jedna z jejích indických adoptivních dcer. Dojalo ji to k slzám.
Paní Barbora (jméno na přání změněno) začala podporovat děti v projektu Adopce na dálku v roce 2003. Jarmila Lomozová z Arcidiecézní charity Praha vysvětluje, že tato dárkyně sice žádné ze „svých“ dětí osobně nepotkala, ale komunikuje s nimi prostřednictvím dopisů. Všechny jsou z Indie a všechny je zná jménem. „Zná osud každého z nich. Má absolutní přehled o jejich studiu, úspěších i životních osudech. Tato žena je neskutečně štědrá, milující a oddaná. Peníze zděděné v restituci jí umožnily změnit život vzdálených dětí,“ říká Kamila Gelbičová z Centra zahraniční spolupráce Arcidiecézní charity Praha.
„Přemýšleli jsme, jak jí oplatit tu její dobrotu. Odmítala jakékoli dárky i pozvání na charitní akce kvůli špatnému zdravotnímu stavu,“ pokračuje ve vyprávění Gelbičová. „Když přicházela každý měsíc platit ‚své‘ děti, přinesla nám do kontaktní kanceláře vždy nějakou laskominu. Snažili jsme se vymyslet něco, co by ji opravdu mohlo potěšit – něco osobního a výjimečného, ale spojeného s naším projektem.“
A tak „tajně“ získali fotografii paní Barbory a oslovili indickou dívenku Vidyu, která jako jedna z mála studuje bakalářské studium v indickém Honavaru. Obvykle děti z chudých vesnických rodin začnou základní školu, kterou během druhého stupně předčasně opustí, protože dorostou do věku, kdy mohou svou prací přispívat do rodinného rozpočtu. Vidya pak namalovala portrét své „adoptivní maminky“.
Pomoc lidem bez domova
Život paní Barbory nebyl jednoduchý. „Nikdy neměla na růžích ustláno, ale bojovala. Složitá životní situace ji ve spojení s velkou vírou vedla k myšlence pomáhat bezmocným a opuštěným, prostě nějak znevýhodněným,“ popisuje Kamila Gelbičová. Poté, co zdědila v restituci dům, v něm postupně ubytovávala desítky lidí bez domova. Motivovala je k práci, oni přispívali na nájem, nakupovali, dělali drobné opravy. Díky tomu dostali šanci překlenout nejhorší životní období a řada z nich se naučila alespoň částečně krýt své životní náklady – a postupně se vraceli do běžného života. Následně paní Barbora začala pomáhat dětem v Indii.