Vydání: 2021/14 Velikonoce s papežem, 30.3.2021, Autor: Alena Scheinostová

„V současném okamžiku dějin, zatemněném hlubokou nelidskostí a nedostatkem důvěry a vyhlídek do budoucna, nám postava Danta – proroka naděje a svědka lidské touhy po štěstí – přináší slova a příklady, které nás povzbuzují na naší cestě,“ napsal papež František v apoštolském listu, který vydal k této příležitosti a nazval jej „Candor lucis aeternae“ (Jas věčného světla).
Dante Alighieri (1265–1321) se pokládá za průkopníka renesančního písemnictví a otce spisovné italštiny, ale zvláště pro své obsáhlé dílo Božská komedie také za teologa, který literárně sklenul myšlení Tomáše Akvinského a dalších scholastiků.
V této obsáhlé didakticko-alegorické básni, na níž pracoval dvacet let, Dante shrnul dosavadní poznání a vrcholně středověké představy o lidském i božském a o tomto i posmrtném životě.
Ačkoli básníkův život poznamenal vleklý spor s tehdejším papežem Bonifácem VIII. (Dante si jím vysloužil vyhnání z rodné Florencie a nakonec dožil v Ravenně) a jeho spis De monarchia (česky překládaný O jediné vládě) byl ještě v roce 1900 na církevním Indexu zakázaných knih, nacházejí novodobí papežové v jeho díle silnou inspiraci.
Jak připomíná aktuální Františkův list, už Benedikt XV. označil Danta ve 20. letech 20. století v encyklice In praeclara summorum k 600. výročí jeho smrti za „křesťanského básníka“, který „řečí takřka božskou vyzpíval křesťanské ideály, jejichž úchvatnost a jas kontemploval celou duší“. Jen v Božské komedii je 588 citátů z Bible. Dantovu věrnost víře vyzdvihl poté papež Pavel VI. roku 1965 v apoštolském listu Altissimi cantus k 700. výročí básníkova narození a všem účastníkům Druhého vatikánského koncilu věnoval výtisk Božské komedie. Opakovaně Danta ocenil i Jan Pavel II.
Papež František v listu „Candor lucis aeternae“ vidí v Dantově díle integrální součást evropské kultury, která zrcadlí její křesťanské kořeny, a pobízí k jeho znovuobjevení a porozumění v teologickém duchu. Podle papeže básník „žádá, abychom ho vyslechli a následovali, stali se jeho druhy na cestě, protože nám také dnes chce ukázat, kudy vede cesta ke štěstí, kde je přímá cesta k plnému prožívání našeho lidství, k překonání tmavých lesů, v nichž ztrácíme orientaci a důstojnost“.
Papežská rada pro kulturu pod vedením kardinála Gianfranca Ravasiho naplánovala na letošní rok sérii akcí. Na webu Vatikánské knihovny vaticanlibrary.va zahájila v angličtině a italštině dantovskou výstavu rukopisů, starých tisků, rytin či pamětních medailí, kterou bude postupně rozšiřovat. Vatikánská muzea zpřístupnila řadu děl ze svých fondů, jež k Dantovi nebo jeho práci odkazují; v Apoštolském paláci se nacházejí například dva všeobecně známé Dantovy portréty od Raffaela Santiho. V plánu jsou konference i bohoslužby.
Ve Florencii, kde se Dante Alighieri narodil, vztyčil sochař Giuseppe Penone na jeho počest 22 metrů vysoký umělý strom. Ten symbolizuje obraz ráje z Božské komedie jako „stromu pověčného, který žije od vrcholu, vždy plody má, neztrácí listí svého“, jak stojí v 18. zpěvu Ráje.