Čím odtažitější vztah, tím horší zpověď

Potkat v životě moudrého a citlivého zpovědníka není vůbec samozřejmé. Ne každému se to vždy podaří. O radostech i strastech této části kněžské služby hovoříme s člověkem nad jiné povolaným – karmelitánem P. VOJTĚCHEM KODETEM.

Vydání: 2015/24 Papež jako posel míru v Sarajevu, 9.6.2015, Autor: Jaroslav Šubrt

V prvé řadě je to velký dar Boží lásky, jedinečné setkání s tím, který nás miluje, který na nás čeká, aby se nás ujal, sňal z nás břemena našich hříchů a vrátil nám důstojnost Božích dětí a radost ze života.

Na setkání s Bohem je třeba připravit především srdce. Důležitá je samozřejmě i příprava v tom smyslu, jak se ptáte. Ale ještě důležitější je, abychom se učili žít s vědomím, že nikdy nechceme svým hříchem zarmoutit našeho Pána a ublížit sobě nebo druhým, že hřích je zlo, s nímž si sami neporadíme, a proto se snažíme každý den prosit za odpuštění. Za takovýchto okolností není konkrétní příprava těsně před slavením svátosti smíření až takový problém. Stačí pak poprosit o světlo Ducha Svatého, aby nám připomněl naše konkrétní selhání.

Jde o to, co odbytou či neodbytou přípravou myslíte. Skutečně odbytá příprava svědčí buď o nemocném vztahu mezi námi a Bohem, nebo že nevíme, co je podstatou této svátosti. To neznamená, že se nemůžeme zpovídat bez důkladného pročtení zpovědního zrcadla. Předně ale platí, že čím odtažitější vztah k Bohu, tím horší zpověď, a nejen zpověď, ale vše, co s ním prožíváme.

Úzkostná porucha je psychické postižení a přecitlivělé svědomí je postižení duchovní. Obojí spolu souvisí a je třeba je nejen vzít na vědomí, ale také léčit. Nejprve je tedy zapotřebí řešit tuto záležitost a samotné vyznání hříchů pak těmto lidem co nejvíce usnadnit.

První a nejdůležitější ze strany nás zpovědníků je vždy přijetí každého s tím, s čím přichází, pokud možno bez předsudků, bez nervozity a netrpělivosti. Což není vždy jednoduché. Slavení svátosti smíření je setkáním. Setká-li se zpovídající u kněze s přijetím, snáze prožije i setkání s Bohem.

Tím nejdůležitějším je touha po setkání s Bohem, po uzdravení našich vztahů, které jsme zatížili svým hříchem. Je důležité, abychom ani před sebou, ani před zpovědníkem, natožpak před Bohem nehráli divadlo, vyvarovali se všech zbožných frází a předstoupili před Pána opravdu takoví, jací jsme, s touhou po proměně, kterou si sami nedáme.

Může a má dělat hodně. Především má zprostředkovat setkání s Boží láskou, s Božím srdcem. To ale není záležitost praxe ve zpovídání, nýbrž důsledek vlastní zkušenosti dotyčného kněze s Bohem, jeho nahlížení Boha. Stáváme se takovými, jakou máme představu Boha a jakou s ním máme zkušenost. To má vliv i na naši službu. Slavení svátosti smíření je jedinečnou příležitostí zprostředkovat lidem Otce Ježíše Krista takového, jaký je – bohatý ve svém milosrdenství.

Svátost smíření je setkání s otcovskou milosrdnou láskou, kterou potřebujeme zakoušet bez ohledu na velikost svých hříchů. Tato opakovaná zkušenost nás vyvádí ze zahleděnosti do sebe, z pýchy a soběstačnosti a učí nás postupně žít celý život v radosti stále omilostňovaných a stále nově přijímaných Božích dětí.

Samo pojetí této svátosti je skutečně zatíženo mnoha mylnými představami. Bohužel je to většinou důsledek různých negativních zkušeností. Asi největším mýtem je, že v ní jde především o naše hříchy, které Boha nejvíc zajímají. Přitom jde o nás a o Boha, o jedinečný projev našeho vztahu, který se slavením svátosti smíření stále prohlubuje a očišťuje.

To mě nikdy nenapadlo, ale nejspíš na tom něco bude. Může to však působit i obráceně. Mnohokrát jsem si při zpovídání druhých uvědomil, že bych ve svém vlastním způsobu vyznávání mohl něco změnit k lepšímu. Takže mi vlastně služba druhým pomohla v mém vlastním duchovním životě. Domnívám se, že jak kněz zpovídá, je ovlivněno především tím, jakou má on sám představu Boha.

To nedovedu posoudit. Formace v této oblasti je důležitá, ovšem nesnadná. Není možné vzít někoho na náslech, aby něco okoukal dřív, než sám začne zpovídat. Je důležité, aby sami bohoslovci nejprve zažili dobré zpovědníky a jejich moudré vedení. Pak by se jako začínající zpovědníci měli mít možnost poradit se zkušenějšími kolegy.

Úkolem kněze při slavení svátosti smíření není, aby druhým radil nebo je káral a posuzoval, ale aby jim zprostředkoval odpuštění a smíření, aby se stal jako Ježíš tváří Otcova milosrdenství pro druhé.

Velmi rád. Je pro mě důležité vidět a zakoušet našeho Boha v akci, v projevech jeho nezměrného slitování a lásky k nám. Dívat se mu tak říkajíc pod prsty a být u toho, jak mění lidské životy. Je to pro mě dar a pomoc i pro můj vlastní růst.