Vydání: 2006/12 Jaká jsou naše setkání s Biblí?, 20.3.2006, Autor: Václav Štaud

Příloha: Doma

Na jihovýchodě Brna, jen stovky metrů od centra města, můžeme navštívit tichý kout, kde jakoby se zastavil čas. A všechno se tu jmenuje „kamenné“. Nejdříve musíme cestou od hlučného Mendlova náměstí přejít Svratku po mostě, který už od 14. století nesl název Kamenný a v jehož sousedství stával mocný Kamenný dvorec. Jen po několika krocích odbočíme do Kamenné ulice, na kterou při cestě pod Kamenný vrch ještě navazuje Kamenná kolonie. Původ většiny jmen má na svědomí rozsáhlá skalnatá vyvýšenina nad řekou, ve které se dlouho těžil kámen pro stavby v celém městě.

     A jsou zde i zajímavější věci než pojmenování. Například Kamenná kolonie. Na přelomu 19. a 20. století vzniklo v prudce se rozvíjející průmyslové metropoli víc takových svérázných dělnických sídlišť, většina však dávno ustoupila nové výstavbě. Kamennou kolonii však jako ptačí hnízdo ukryli vysoko ve stráni nad řekou v jednom z bývalých lomů, který jen stěží půjde využít jinak. A tak, ze všech stran obklopeni městským ruchem, můžeme se dodnes procházet mezi maličkými domky, křivolakými uličkami plnými plůtků, miniaturních dvorečků a bizarních přístavků, nalepených na skálu. Podobný charakter už nemá ani nejzapadlejší vesnice. Říká se, že tu bydlí většinou umělci, kteří dokáží ocenit půvab prostředí i malebný výhled na řeku, výstaviště a západní část Brna. Je zde také patrná péče o vzhled většiny obydlí včetně mnoha květin, které tu v teplých měsících vždy znovu rozkvétají.

     Brzy pokvetou

     Ještě dříve než „domácí“ květiny však nedaleko odtud rozzáří louku první poslové jara. Na temeni Kamenného vrchu, v těsném sousedství velkého panelového sídliště, se nachází stejnojmenná přírodní rezervace s masivním výskytem koniklece velkokvětého. V menší míře je zde zastoupena i populace později vykvétajícího koniklece lučního. Je velmi vzácný a v tomto případě se jedná o jeho poslední lokalitu. Téměř současně s koniklecem vykvétá mochna jarní a mochna písečná, objevit je možné i fialku Rivinovu a řadu dalších nevšedních rostlin. Proto sem právě nyní, v závěru března, míří procházky mnoha Brňanů.

     Cesta zpět může vést kolem kláštera a špitálu sester alžbětinek na svrateckém nábřeží, který uzavírá Kamennou ulici. Byl dokončen roku 1754 a je jen o šest let mladším ženským protějškem nedaleké mohutné barokní stavby - konventu milosrdných bratří. S počátky nemocnice alžbětinek je spojeno dlouholeté působení proslulého lékaře Karla Eduarda Linze, který zde vedl anatomický ústav, prováděl první pitvy a také zavedl tehdy unikátní očkování proti neštovicím. I další lékaři pracovali u alžbětinek nejen úspěšně, ale většina z nich – podle doložených zpráv - také naprosto nezištně. Vyšetřovali, prováděli zákroky, dohlíželi na péči sester a práci zdejší lékárny úplně zadarmo! Patrně je živily platby od bohatých měšťanů, které chodili léčit do jejich obydlí.

     Konvent byl udržován pouze z milodarů – přispívala církev, šlechta, měšťané a také různá císařská veličenstva z Vídně, která mezi nemocné chudé ženy vícekrát při návštěvě Brna zavítala. Muže zde přijímali jen pod vojenskou hrozbou – například před 200 lety raněné po bitvě u Slavkova. Dnes je konvent alžbětinek sídlem Hospice svaté Alžběty a v západním křídle kláštera umožňují řeholnice činnost knihovny brněnského biskupství. I ona stojí za návštěvu. Snad někdy příště.