Vydání: 2007/32 Nevidomí a jejich svět, 6.8.2007

Minulou sobotu si v pražské katedrále připomněli věřící patnáct let od chvíle, kdy zemřel kardinál František Tomášek, dlouholetý primas český a arcibiskup pražský. Na věčnost odešel tento biskup, proslulý svým zásadovým postojem vůči totalitě, 4. srpna 1992.

Hlavní celebrant bohoslužby, kardinál Miloslav Vlk, ve své promluvě zdůraznil, že komunistický režim programově potíral jádro církve – živé společenství věřících. Osobnost kardinála Tomáška se však postupně stávala něčím, co lidi spontánně stmelovalo. „Svými kázáními a zvláště četnými pastýřskými listy formoval společenství církve a sám všem vléval naději. Věřící cítili, že nejsou sami, že nejsou vydáni napospas režimu. Jeho cesty z katedrály na arcibiskupství se později staly určitou manifestací společenství a jednoty,“ připomněl kardinál Vlk.

NEODCHÁZET, JEDINĚ BÝT ODNEŠEN
O osobní vzpomínku na kardinála Tomáška jsme požádali dva jeho blízké spolupracovníky. Biskup Dominik Duka vzpomíná na nelehkou pozici českého primase v době totality. „Kardinál Tomášek byl na počátku osmdesátých let vystaven velkým tlakům na odstoupení. Dokonce i z řad některých věřících, kteří v něm viděli brzdu pro dohodu mezi církví a komunistickým státem,“ vzpomíná současný královéhradecký biskup. Jak doplňuje, kardinál Tomášek – vyčerpaný neustálými útoky i zdravotní indispozicí – byl už připraven své sídlo opustit. „Šel jsem za ním nahoru do arcibiskupského paláce a v dlouhém rozhovoru jsem ho žádal o jedno – vyslovil jsem přání mnoha, že z tohoto paláce nemůže odejít, že může být jedině odnešen,“ říká biskup Duka. Na kardinála Františka Tomáška vzpomíná také P. Jan Machač, který byl léta jeho personálním referentem: „Kardinál Tomášek byl laskavý, dovedl každého přijmout, pro každého měl otevřené srdce a povzbuzující slovo. Měl rád maminku a měl rád lidi. Byl to skutečně otec a byl to opravdu biskup,“ uzavírá kněz.
MILENA BORGULOVÁ, mach