Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Na táboře indiánské rodiny z Rychtářova

24. 8. 2010

Tisk

Vydání: 2010/35 Humor v církvi, 24.8.2010, Autor: Václav Štaud

Ve ztemnělém kostelíku při adoraci hoří jen několik svící, jako každý večer tiše zní čtený příběh, kytarová hra a zpěv. Pestré přímluvy lze pak shrnout slovy jedné z účastnic: „Děkujeme ti, Pane, že na svoje těžkosti nejsme sami.“

„Tohle je hodně mimořádný tábor,“ představuje společenství převážně handicapovaných lidí jeho hlavní organizátor Zdeněk Winkler, indiánským jménem Ohňový muž. „Jsme zde jen dospělí lidé, které pojí dlouholeté přátelství z dob pobytu v brněnské škole a domově pro postiženou mládež Kociánka. Ať již patříme mezi dobrovolné pomocníky nebo klienty Kociánky, je nám spolu dobře.“
Ani při následném večerním posezení nic nesvědčí o smutku. Naopak, bezbariérovou budovou bývalé fary v Rychtářově u Vyškova zní salvy radostného smíchu. Všichni vzpomínají na příjemný den, radují se z pobytu v lese a množství nalezených hub. Roste jich prý tolik, že je mohou sbírat i ze svých vozíků.
Také s indiány to účastníci tábora myslí vážně, nejde o nějaký dětský akční program. „Snažíme se pronikat do tajemství konkrétního kmene, poznáváme jeho řeč ústní i znakovou, uctíváme jejich Matku, Pannu Marii z Guadalupe. Náčelníkem kmene jsme si zvolili Pána Ježíše, já jsem jen prostý šaman,“ přibližuje Zdeněk Winkler s úsměvem detaily zájmové hry svých svěřenců. Sám je vědeckým pracovníkem v oboru fyziky, ale už řadu let věnuje veškerý volný čas postiženým. Jeho i ostatní pomocníky na táboře s nimi spojuje nejen víra a přátelství, ale i organizace Archa Communio.
„Jsme tady jako rodina,“ svěřuje se Jan Sak, zvaný Rudý knír, jehož v dětství trápila mozková obrna. A Eliška Pětníková alias Kanárek ze svého vozíku tiše dodává: „Možná víc než obyčejná rodina. Uvidíte v neděli, až budeme odjíždět. To bude zase smutku a slziček! Každý z našich kamarádů už pracuje nebo studuje jinde, možná se setkáme až za rok…“
Nakonec účastníci tábora předvedou, jak to se svou novou řečí myslí vážně. Na jejich obratem vytištěném přání v řeči kmene Lakotů čteme: Hau, Oko waji sina sapa! To znamená: Buď zdráv, Katolický týdeníku!




Snímek Monika Bauchnerová

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou