- Katolický týdeník

Před deseti lety, 21. června 1998, prohlásil papež Jan Pavel II. ve Vídni za blahořečenou sestru Marii Restitutu, občanským jménem Helenu Kafkovou. Ve dvou diecézích – bez ohledu na státní hranice – si věřící minulou sobotu připomněli toto výročí.
V rodné farnosti světice v Brně-Husovicích celebroval děkovnou mši svatou biskup Vojtěch Cikrle. „Do podoby drahokamu byla dobroušena ve vězení, v čase čekání na smrt. Tam už celé okolí vnímalo, že ona patří jen Bohu. Její přímluva by měla pomáhat každému z nás lépe žít a s láskou plnit úkoly právě v tom poslání, které nám Pán svěřil,“ zdůraznil biskup Cikrle.
Vídeň si výročí blahoslavení připomněla v katedrále sv. Štěpána bohoslužbou, které předsedal generální sekretář Rakouské biskupské konference P. Ägydius Zsifkovitz. Účastníky z Moravy uvítal česky a ocenil, že v brněnské diecézi je už úcta k blahoslavené Restitutě výrazně rozšířena. Mezi dvěma desítkami koncelebrujících kněží byl také farář z Brna-Lesné P. Pavel Hověz. Jeho farnost s duchovním centrem (nese jméno sestry Restituty) nedávno nově vznikla právě z části Restitutiny rodné husovické farnosti. „Potěšilo mě, když hlavní celebrant vyzvedl skutečnost, že blahoslavená řeholnice také trvale spojuje oba naše národy,“ uvedl P. Hověz. „Nebyl to pouhý řečnický obrat. Například s vídeňskou farností Brigittenau, kde blahoslavená prožila své mládí, máme velmi čilé vztahy. Začalo to před lety pomocí některých našich farníků při pátrání po dokladech, potřebných k beatifikačnímu procesu. A pokračujeme několikrát ročně pravidelnými vzájemnými návštěvami, které si poutníci po stopách sestry Restituty z obou stran hranice už velmi oblíbili,“ dodal farář Pavel Hověz.
K desítkám zúčastněných poutníků z Brna--Lesné se na závěr slavnosti srdečně přihlásila i řada vídeňských Čechů, emigrantů z různých období a jejich potomků, kteří sestru Restitutu považují vedle sv. Klementa Maria Hofbauera za svoji hlavní nebeskou patronku.

Sestra Marie Restituta se narodila roku 1894 v Brně. Po dvou letech její rodina odešla do Vídně. Tam Helena vyrostla, studovala, vstoupila do kláštera. Za druhé světové války byla gestapem zatčena v nemocnici na udání lékaře, který údajně nalezl v jejím koši průklepový papír, na němž byla napsána báseň zesměšňující hitlerovské Německo. Byla obviněna z velezrady a po třináctiměsíční vazbě popravena. Vězeňský duchovní napsal po její smrti do úmrtní knihy: „Svým příkladným chováním v cele smrti přivedla několik spoluvězňů do katolické církve.“ (red)