„Vyzývám vás, abyste prosili za odpuštění pro osoby a instituce, které před těmito lidmi zavírají dveře. Povzbuzuji všechny, kdo jim poskytují pomoc, a doufám, že mezinárodní společenství bude jednat tak, aby se zamezilo nuceným migracím,“ dodal papež. Zatímco se řada zemí Evropy včetně Česka bouří proti přílivu imigrantů z Blízkého východu a subsaharské Afriky, Vatikán nepřestává zdůrazňovat lásku k bližnímu a hodnotu solidarity. Na pořadu jednání Evropské komise je nyní otázka, jak odlehčit Itálii a Řecku, kam jen za letošní rok přišlo již přes sto tisíc uprchlíků. Nově má Komise jednat o imigraci tento čtvrtek.

„Současnou agendu EU vítám, po letech je tu konečně pokus o komplexní řešení,“ říká ředitelka české mise Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) Lucie Sládková. Návrh odlehčit Itálii a Řecku pomocí kvót schvaluje, navzdory tomu, že do tohoto plánu nespadají migranti přicházející jinudy než přes Středozemní moře. „Byla bych raději, kdyby Komise nechala počet migrantů přijatých k azylovému řízení na jednotlivých zemích, bohužel však kolem tohoto tématu panuje taková neznalost a hysterie, že se to ukazuje jako nemožné,“ poznamenává Sládková.

Na rozdíl od mnoha ilegálních příchozích po zemi, žádají lidé připlouvající přes moře zcela v souladu s platnými dohodami o mezinárodní ochranu (tzn. o azyl). „Odhaduje se, že velká část z nich jsou tzv. ekonomičtí migranti, kteří přicházejí v naději na lepší živobytí. Na tom není nic špatného, je ovšem otázkou, zda mají profese, jež Evropa potřebuje,“ podotýká Lucie Sládková. Podle pozorovatelů se důvody migrace roky nemění, stále jde o chudobu či násilné konflikty, nenápadně pak přibývá důvodů environmentálních, jako jsou mizející zdroje pitné vody. Mezi zeměmi původu převládá totalitářská Eritrea, válkou zmítaná Sýrie, Nigérie, Gambie či Afghánistán. „Lidé u nás mají nicméně o příchozích značně zkreslené představy – nejde ani jen o nějaké ‚mladé svalnaté chlapíky‘, nýbrž přicházejí i ženy s dětmi a celé rodiny, stejně tak nejde o primitivy, kteří právě slezli ze stromů. Na druhou stranu ani příchozí nic netuší o nějaké České republice, z Evropy znají hlavně Švédsko či Německo, kde mívají známé a příbuzné, s nimiž jsou přes mobily a internet ve spojení,“ poznamenává ředitelka Sládková.

Lidé „vylovení z moře“ procházejí v Itálii a Řecku registrací a zahajuje se s nimi azylové řízení, během kterého jim hostitelská země poskytne základní zázemí – domluví-li se EU na kvótách, přesune se brzy část čekatelů na azyl také do dalších členských států. Zde se bude rozhodovat o jejich přijetí nebo vrácení zpět. Pro ČR není tento proces ničím novým, pravidelně přijímá přesídlence z potřebných zemí, nedávno například z Barmy či Uzbekistánu. V době války na Balkáně počty azylantů v ČR atakovaly hranici dvaceti tisíc, za loňský rok v ČR dosáhlo na azyl zhruba tisíc žadatelů. „Co se týká vracení neúspěšných žadatelů do zemí původu, i to umíme,“ dodává Lucie Sládková.

Lidi s přiznaným azylem pomáhá v ČR zorientovat řada institucí, mj. Středisko Migrace Charity ČR. „Ročně našich služeb využijí asi 3 000 klientů, nejvíce z Ukrajiny, Mongolska, Ruska, ale též ze Sýrie, Somálska, Filipín nebo Vietnamu,“ informuje ředitelka střediska Světlana Porche. Často jsou zmatení zdejší legislativou, systémem zdravotní péče či úřadů. Čím lépe se zorientují, tím větší je šance na úspěšnou integraci. A tím blíže je celá společnost tomu, aby „nevnímala migranty jako břemeno“, jak vyzval ve Vatikánském rozhlase Luigi Ammatuna, starosta sicilského města Pozzallo, když s hrdostí poukázal, jak velkoryse dokážou místní lidé přijímat uprchlíky z moře navzdory všem komplikacím.