Kardinál – rodák ze Skalky u Vlastislavi na Litoměřicku – slaví 80 let 22. ledna a očekává se, že k tomuto dni přijme papež František jeho rezignaci na arcibiskupský stolec. Událost, na niž vídeňská arcidiecéze zvala už několik měsíců předem a kterou přenášela veřejnoprávní televize ÖRF na velkoplošné obrazovky v ulicích i domácnostech, označil sám oslavenec za „slavnost vděčnosti“.

„Ve srovnání s dvoutisíciletou historií církve je třicet let krátká doba. Pokud jde ale o jeden lidský život, je to velmi působivý úsek,“ vyzdvihl v děkovném projevu rakouský prezident Alexander Van der Bellen, který se mše sv. účastnil spolu s dalšími zástupci státu i církví a náboženství. U oltáře koncelebrovali všichni rakouští biskupové, z Česka přijeli biskupové litoměřické a brněnské diecéze Stanislav Přibyl a Pavel Konzbul.

Slavnost zahájila ekumenická připomínka křtu s obnovou křestního slibu. Jak uvedlo arcibiskupství na svém webu, záměrem bylo připomenout „úsilí kardinála Schönborna o vytvoření církve, v níž jsou duchovní i laici skrze křest stejně povoláni k předávání víry a obnově světa“.

V kázání pak arcibiskup předložil výčet bodů k díkům: „Bez dobrého soužití bych nikdy nemohl naplňovat svou službu a aktivně vykonávat svůj úřad,“ začal. Dále se ohlédl za svou zkušeností dětského uprchlíka (v září 1945 byla rodina z Československa vysídlena) a navázal na současnou evropskou realitu: „Mít srdce pro uprchlíky je součástí lidskosti. Uprchlictví se může stát i naším osudem.“ Dotkl se také prudce přibývajících odchodů z rakouské církve, ale povšiml si narůstajícího zájmu o náboženství mezi mladou generací, který prokázal nedávný výzkum ÖRF. Děkoval i za dobré soužití mezi náboženstvími v Rakousku a dobrou náboženskou legislativu. A rovněž prohlásil: „Buďme vděční za to, že můžeme žít v míru. To není samozřejmost.“ Celou promluvu přinášíme na str. 7. Prezident Van der Bellen připomněl, jak výrazně se o dobré vztahy napříč společností zasloužil právě kardinál Schönborn. „Jste mužem naslouchání, dialogu a míru,“ prohlásil o něm s oslovením „pontifex austriacus“ („rakouský stavitel mostů“) mezi vírou, společností a politikou. Vyvolal tím mohutný potlesk. Nejde o prázdný kompliment – např. ještě nyní na začátku ledna Schönborn inicioval tzv. Vídeňskou deklaraci mírového soužití mezi náboženstvími, kterou podepsal spolu s vrchním rabínem Jaronem Engelmayerem a předsedou islámské obce v Rakousku Ümitem Vuralem.

Učednictví a misie

Dómem během mše koloval evangeliář nadepsaný „Ubicumque et semper“ (Všude a vždy). Od roku 2000 do něj tisíce věřících vepsaly příslib, že budou společně se svým pastýřem „vždy a všude“ aktivně dosvědčovat svou víru. Kniha symbolizuje dvojí odkaz, který Schönborn své obci zanechává: učednictví a misie. Obdržel ji v závěru slavnosti, když jej obklopil kruh jedenácti mužů a žen – zástupců pastoračních děl – a udělili mu požehnání. Nato požehnal shromáždění i on a účastníci se vydali na agapé k připraveným stánkům.

Christoph Schönborn arcidiecézi řídil od roku 1995. V období 1998–2020 byl šéfem episkopátu, od ledna 2014 působí v dozorčí radě Vatikánské banky (IOR), od loňska ji dokonce vede. Jak nyní řekl médiím, do budoucna nemá zatím žádné plány. O jeho nástupci v čele vídeňské arcidiecéze ještě nebylo rozhodnuto.