Požadavkem arcibiskupa Laurenta Ulricha byla „noblesní jednoduchost“. „Můj mobiliář je nadčasový. Nemělo by smysl dělat pseudo-novogotický, bylo však náročné vyrobit mobiliář, aby vypadal v katedrále zcela přirozeně,“ svěřuje se umělec v rozhovoru pro KT. „Ukotvil jsem ho ve třech časech: dotýká se minulosti, existuje v přítomnosti a je připraven přijmout budoucnost. Požadovanou jednoduchost jsem ztvárnil jednoznačností forem a neměnnost jsem vyjádřil ‚mimočasovostí‘,“ vysvětluje Bardet s tím, že se snažil nikoli zakonzervovat, nýbrž spíše přesáhnout čas. „Je tu něco, co všechny časy spojuje. Ty davy lidí, kteří tu proudí, oči celého světa… Bylo důležité naplnit tuto výzvu, ale zároveň najít lehkost a radost z práce. A nejdůležitější byla absolutní upřímnost. Vím přesně, proč věci jsou tak, jak jsou, a co jsem tím chtěl říct. Není tam ani milimetr, který bych nemiloval, protože jsem ho vytvořil vlastníma rukama,“ vyznává se.

Jak už dříve přiblížil v KT 2/2024 rektor chrámu P. Olivier Ribadeau-Dumas (lze najít na webu katyd.cz – pozn. red.), křtitelnice se nově stala vstupní branou. Od toho se Guillaume Bardet odpíchl: „Umístění objektů bylo přesně v zadání, ale zůstávala otázka, jaké poselství ponesou. Pro mě byla jasná přímka dialogu mezi křtitelnicí a oltářem. Křtitelnice u vstupu má okamžitě přitáhnout pozornost, symbolizuje první svátost. Jakmile ji lidé spatří, dokážou lépe porozumět oltáři i dalšímu liturgickému nábytku.“

Miliony návštěvníků

V katedrále bylo všechno zrekonstruováno identicky, případně přemístěno, ovšem kromě liturgického mobiliáře. Ten vznikl zcela nový: „Aby svědčil o tom neuvěřitelném požáru v roce 2019,“ říká sochař. Procházíme s ním katedrálou a on přidává detaily: „Žádali mě, aby křtitelnice měla poklop. Přišlo mi to škoda, protože uvnitř je nádoba z leštěného bronzu, v níž se zrcadlí voda. Ale řekli mi: ‚Guillaume, chodí sem miliony lidí ročně, takže v lepším případě tam budou házet mince, v horším žvýkačky.‘ To je realita Notre-Dame, kterou jsem si do té doby neuměl představit,“ svěřuje se umělec.

Před požárem do katedrály, nejnavštěvovanější památky Francie, zavítalo na 11 milionů lidí ročně. Nyní se čeká až 15 milionů, což je 41 tisíc denně. „Je to nezadržitelný proud lidí, kterému se diecéze otevírá. Nepovažují je za turisty, jsou to návštěvníci – jak věřící, tak veřejnost, která si přichází prohlédnout stavbu. Každý tu má své místo. I během bohoslužeb mohou lidé procházet katedrálou, je to možná trochu rušivé, ale mně to přijde krásné,“ míní Bardet.

Zaníceně vypráví u každého díla. Co třeba katedra? „V zadání bylo, že to má být křeslo, trůn, na němž má právo sedět pouze biskup coby Kristův zástupce. Ale co dnes znamená trůn? V pojmech republiky se na to těžko odpovídá. A protože jsou vedle něj další křesla, myslel jsem na to, že všichni jsme lidé a jsme stejné podstaty. Tak i moje sedadla mají stejný základ. Inspiroval jsem se taburety v římských chrámech a na arcibiskupově křesle se k nebesům tyčí bronzová deska jako znak jeho statusu. Chtěl jsem, aby tvary měly současný styl a jasnou interpretaci, aby byly srozumitelné pro všechny včetně nevěřících.“

O oltáři vypráví umělec více v rozhovoru na str. 13. Ambon vytvořil jako otevřenou knihu, svatostánek jako nedobytný trezor. Uvnitř je zlatý a je v něm malý piedestal na ciborium či monstranci.

Do pokladnice Notre-Dame

Liturgické nádobí je součástí „pokladnice“ Notre-Dame, kterou je možné navštívit. I zde sochař volil jednoduchost. „Na poháru bývá běžně jakýsi uzel neboli prstenec, aby se knězi dobře držel. Já jsem místo něj vytvořil kříž, který je při pozvedání i z dálky dobře vidět. Vznikla kolem toho teologická debata, zda může být krev Kristova nad křížem. Po 15 dnech mi řekli, že ano. Na pateně jsem zase udělal vyvýšené místo, aby se hostie dala snáze uchopit. Vyvolává dojem, že se vznáší a zrcadlí,“ vypráví Guillaume Bardet a dodává: „Šlo o to, najít pro každý předmět malý nápad navíc.“ Po této práci se těší, že si odpočine.