Proč sis po všech knižních rozhovorech se samotáři, podivíny, lidmi otlučenými životem vybral pro další knihu právě faráře a farářky?

Na začátku stála moje někdejší práce v Katolickém týdeníku a rubrika „Návštěva farnosti“, kterou jsem několik let naplňoval. Jezdil jsem po českých a moravských farnostech a díval se, jak to kde funguje, a byl jsem velmi překvapen, jak různí mohou být nejenom laici, ale právě také jáhni a faráři. Setkával jsem se s opravdu skvělými duchovními. Ale když jsem pak o nich chtěl vyprávět, zjišťoval jsem, že pro mě není vůbec snadné svoji zkušenost a nadšení přenést.

A tak jsi udělal, co je ti vlastní, a napsal jsi knihu?

Vlastně ano. Protože mi přišlo nejlepší nechat ty faráře mluvit, a to výrazněji déle než v jedné stručné rubrice KT. Říkal jsem si, že takový knižní rozhovor by nejen mohl být určitou evangelizační příručkou pro čtenáře, kteří církve neznají a víru nepraktikují, ale mohl by i ukázat další odstíny křesťanství samotným křesťanům.

Zdálo se ti, že je to užitečné?

Věřícím z velkých měst to tak připadat nemusí. Těm stačí sednout na tramvaj a každých pár zastávek mají kostel, faráře a odlišný styl. Ale na venkově je řada lidí vázaná na to, co se nabízí v jejich bydlišti, a také je na to zvyklá, zejména když tam tentýž duchovní slouží už dlouho. A postupně pak vzniká přesvědčení či představa, že tak, jak to chodí u nich, je to platné obecně a jinak to být ani nemůže. Proto mi knížka o duchovních, kteří vybočují z obecného očekávání, připadá podnětná i pro věřící lidi – aby si dokázali představit jinakost.

Jací duchovní tedy na čtenáře na stránkách tvé knihy čekají?

Je jich sedm, z toho tři katolíci, tři evangelíci a jeden husita. S tím, že jsem se vlastně ani nesnažil, aby byly hlavní křesťanské proudy u nás zastoupeny proporčně. V rozhovorech hned neprozrazujeme, kdo je z které církve, čtenář to zjistí až v průběhu. Jde mi totiž především o osobní příběh, ačkoli ukotvený v konkrétní spiritualitě. Katolických kněží jsem už znal hodně, blíže k evangelické církvi mě zase přivedlo moje nedlouhé působení v evangelickém nakladatelství Kalich. Na všelijak „divné“ duchovní jsem tak měl nakonec desítky tipů. Vybíral jsem podle toho, aby byla kniha pestrá, aby farnosti a sbory vedené mými protagonisty „šlapaly“ a také aby to byly překvapivé příběhy, pro čtenáře i pro mě. A tak je tam třeba P. Pavel Semela, který je matfyzák a sportovec, P. Jan Wirth, který častěji než u ambonu stojí s vidlemi na hnojišti a přehazuje hnůj, má sedm traktorů, dva kombajny a řídí rodinnou farmu, evangelický farář Filip Boháč (z obálky knihy), který si pěstuje vlastní révu a žito, jezdí trabantem a sní o „hobitím klášteře“, husitský farář Petr Wagner, co je zároveň frontman hardcorové kapely, nebo farářka Saša Jacobea, která se v Praze stará o Nekostel a cvičí asistenční psy. Nechtěl jsem je ukazovat jako exoty, jsou to příběhy o konkrétních lidech a jejich vnímání duchovnosti v podmínkách, v nichž stojí. Příběhy spirituality všedního dne v nejlepším smyslu toho slova, praktické duchovnosti, která je stále aspoň jednou nohou na zemi, ale současně může být velmi hluboká.

Jaké čtenářské reakce očekáváš?

Jsem připraven i na ty negativní, ať už od lidí, kteří na církve zahlížejí, nebo od věřících čtenářů, kteří se třeba nad něčím pohorší. Ale spíše věřím, že kniha může i povědomí o církvích, farářích a vůbec křesťanech velmi rozšířit, a to v sekulárním i v církevním prostředí. I my, kdo v některé církvi žijeme, máme občas dost zjednodušený obraz a naše vlastní pestrost nám leckdy uniká. Záleželo mi třeba i na tom, abych zahrnul jak tzv. liberály, tak duchovní, kteří snesou označení „konzervativec“ nebo „staromilec“. A zjišťoval jsem, že i velmi staromilný člověk může tradici vnímat silně netradičně a rozvíjet ji nečekaným způsobem. Také v téhle rovině mi šlo zkrátka o to, abych demaskoval, že „liberál“ nebo „konzervativec“ atd. je jen nálepka, která je velice ochuzující a zjednodušující. A že existují farářské osobnosti, které tyto kategorie do mnoha stran překračují.

Aleš Palán. Ten farář je nějakej divnej. O farářkách nemluvě (Portál 2025)