Sedám k počítači a nalévám si šálek vynikající kávy Handicap Coffee. Nadělil nám ji Ježíšek a s ní vysvětlení, že za značkou stojí handicapovaný sportovec Jaroslav Petrouš. Po dvou vážných úrazech přišel o nohu. Nejen že se sportem neskončil, ale ještě se stal baristou a odborníkem na kávu. Pro svůj brand zrna sám vybírá i praží a výsledek je výtečný, část zisku navíc putuje na pomoc handicapovaným dětem. Petroušův příběh přinesli například v podcastu Sport a podnikání.

U pořadů do ucha zatím zůstaňme. Ještě na dva týdny je na stránkách Českého rozhlasu k poslechu pásmo z cyklu Večer na téma Hodnota života ve chvílích nemoci a umírání. Zaměřuje se na umírání dětí, nejde tak o poslech nijak snadný. Autoři tohoto „multižánrového pásma“ ale k tématu přistupují s věcností, úctou a citlivostí, aby – cituji – „smrt mohla být i krásná“. Kromě pracovníků v dětské paliativě tu hovoří a také zpívají autoři uměleckého projektu Děti U, který chce téma konce života pomoci zpracovat uměleckými prostředky. Vedle pěvkyně Markéty Cukrové, tanečnice Miřenky Čechové nebo filozofky Alice Koubové uslyšíme nemocničního kaplana Vítězslava Vursta z nemocnice v Olomouci. Mně poslech pomohl si uvědomit, že při umírání dětí netrpí jen tito malí pacienti a jejich rodiče a sourozenci, ale zasažení jsou i lékaři a sestry. Umělecké vyjádření pak může být i pro ně účinnou cestou, jak se se smrtí a zármutkem lépe vyrovnat. Nakonec – kolik překrásné církevní hudby vzniklo jako pláč nad smrtelností? Zrovna v těchto dnech už sbory a scholy jistě začínají k blížícím se Velikonocům nacvičovat nějaké to Lacrimae nebo Stabat Mater.

A ještě tu mám jednu knižní novinku. Novináře se zaměřením na Blízký východ Břetislava Turečka znáte i z našich stránek a v knižním rozhovoru Svět je složitější, než se zdá (Vyšehrad 2025), který s ním vedl Přemysl Houda, dokonce spolupráci s Katolickým týdeníkem zmiňuje. Především ale zasvěceně vypráví o Izraeli, Palestině a dalších zemích v oblasti, jíž se věnuje třicet let a kam se nyní se znepokojením stáčí pohled světové veřejnosti. Proč je právě Svatá země stále znovu tak krutě zraňovaná? Tureček nesdílí ani jednoznačně proizraelský, ani lacině aktivistický propalestinský pohled. Proč? Protože, jak napovídá název, je to vždy ještě trochu složitější.